Abychom to tedy uvedli na pravou míru, o Borovského a Krásnohorskou už se nehlaste, ti už jsou spokojeně „adoptovaní“. Seznam volných významných hrobů však zůstává dlouhý. Správa pražských hřbitovů je začala nabízet k adopci loni v červenci.
„Pronajmout se podařilo přes padesát náhrobků, opravit v režimu darů další tři. U řady hrobů jsme v jednání,“ říká koordinátorka projektu Oldřiška Dvořáčková. Svého „adoptivního rodiče“ už našlo vedle Krásnohorské a Borovského například místo posledního odpočinku Karla Jaromíra Erbena nebo Eduarda Basse.
Čteme o nich v učebnicích, ale jejich hroby pustnou
„Každým rokem se zvětšuje počet hrobů bez řádně uhrazených nájemních smluv. Hroby výjimečných osobností jsou často zanedbané, chátrají i cenná sochařská díla. Z pohledu zákona není rozdíl mezi hroby mimořádných postav naší historie a hroby osob, jejichž jména byla vyslovována pouze za jejich života,“ vysvětluje Oldřiška Dvořáčková.
Některým slavným zemřelým dokonce hrozí, že se jejich ostatky přesunou do společných hrobů a hrobové místo se pronajme dál. V tomhle smyslu jsou si všichni rovní – pokud za hrobové místo nikdo neplatí, hrob se ruší. Ani pobyt na hřbitově totiž není zdarma.
Možnosti, jak pomoci a jak se do projektu zapojit, máte dvě. Předně můžete hrob „adoptovat“, což znamená zaplatit nájem za hrobové místo na deset let. V Praze to obvykle vyjde zhruba na sedm tisíc korun. Ale záleží – ve výjimečných případech, u opravdu rozhlehlých hrobek se může cena za deset let nájmu vyšplhat třeba až ke stu tisíc. Po dobu trvání adopce musíte na své náklady zajišťovat potřebné opravy; jinak stačí hrobu „poskytovat běžnou péči“. Druhou variantou pomoci je ve výjimečných případech i adopční dar, který se použije jako příspěvek na opravu některého z nákladných hrobů – kupříkladu kompletní oprava hrobu Karla Sladkovského, mluvčího studentů v revolučním roce 1848, by přišla na víc než tři sta tisíc. „V blízké budoucnosti chystáme spuštění veřejné sbírky, která umožní podílet se na takto finančně náročných opravách prostřednictvím menších darů,“ doplňuje Oldřiška Dvořáčková.
Přilehnout nelze!
Nesmíte čekat, že se adoptovaný hrob stane docela vaším majetkem. „Nájemce nesmí manipulovat s ostatky ani do hrobového místa pohřbívat. Abychom takovou ochranu významným hrobům zajistili, z právního hlediska jde de facto o nájem náhrobku,“ upozorňuje Oldřiška Dvořáčková. Jedinou odměnou, vedle dobrého pocitu, vám bude adopční certifikát. Počítat s tím, že byste jednou k adoptovanému velikánovi přilehli, nemůžete.
Zapojují se jednotlivci, města, školy i spolky
Největší zájem lidé zatím projevují o učebnicová jména typu Borovského nebo Erbena. „Ale například u hrobu někdejšího šéfa činohry Národního divadla Karla Huga Hilara a jeho manželky, herečky Zdeňky Baldové se na adopci podílelo formou neveřejné sbírky několik desítek členů uměleckého souboru Divadla na Vinohradech,“ zmiňuje Oldřiška Dvořáčková. Na hrob Karla Nedbala, otce skladatele a dirigenta Oskara Nedbala, se složili žáci a učitelé Střední pedagogické školy a VOŠP Evropská. Hrob autora BroučkůJana Karafiáta si vzala na starost Českobratrská církev evangelická (jejímž farářem Karafiát byl a které také odkázal autorská práva). Místo posledního odpočinku autorky kuchařských příruček Marie Janků-Sandtnerové zase obstarává Pražský kulinářský institut.
„Překvapuje nás především zájem jednotlivců ve věkové kategorii mezi pětadvacátým a padesátým rokem. Další skupinou adopčních nájemců jsou pak rodná města a obce a v neposlední řadě různé spolky a sdružení. Naopak spíše nemile nás překvapuje nízký zájem podniků a podnikatelských subjektů – například hrob Čeňka Daňka, jehož jméno mají ve svém názvu podniky ČKD [Českomoravská Kolben Daněk, pozn. red.] nebo hrob zakladatele přímého předchůdce Spolany Neratovice, významné osobnosti počátků chemického průmyslu u nás, pana Šebora, stále čekají na své adopční nájemce,“ dodává Oldřiška Dvořáčková.
Kompletní seznamy hrobů nabízených k adopci najdete na webu Správy pražských hřbitovů. Nezřídka se jedná o lidi, kteří byli významnými osobnostmi své doby, ale časem se na ně pozapomnělo. Nebo o lidi třebas výjimečné, ale známé jen pro kolegy a pokračovatele v oboru. Zařazeni jsou i docela „obyčejní“ zemřelí, kteří mají umělecky hodnotný hrob. Samostatnou kategorií v nabídce pak jsou hroby válečné. „O ty ze zákona pečuje stát, ale chyběl tu program, který by zajistil patronaci nad těmito hroby ve smyslu nikoli oprav, ale pravidelných návštěv hrobových míst s květinou a vzpomínkou, tak jak je to ve světě běžné u válečných hrobů například v Normandii či Belgii,“ vysvětluje Oldřiška Dvořáčková.
Z čekatelů na adopci vybíráme jen namátkou:
- Miroslav Fleischmann: hokejový reprezentant a trojnásobný mistr Evropy z let 1911, 1912, 1922; Československo reprezentoval i na prvních zimních olympijských hrách v Chamonix roku 1924.
- Julius Grégr (1831–1896): český politik a novinář, spoluzakladatel Národní strany svobodomyslné (mladočeské), v roce 1860 založil a následně vydával Národní listy, nejvlivnější list své doby.
- Karel Lier (1843–1909): český herec a režisér, působil především ve Švandově divadle.
- Josef Proksch (1794–1864): skladatel a hudební pedagog, známý především jako učitel Bedřicha Smetany.
- Gustav Eim (1849–1897): český novinář a politik, redaktor Národních listů. Bývá považován za prvního českého novináře evropského formátu. Později byl poslancem za mladočeskou stranu.
- Josef Wenzig (1807–1876): libretista Smetanových oper Dalibor a Libuše
- Karel Ptáček (1891–1923): akademický sochař, žák prof. Štursy a Suchardy
Co si o tom myslíte vy? Zaujal vás projekt adopce hrobů slavných zemřelých? Proč byste do toho šli? A proč ne? Myslíte, že jednou někdo adoptuje vás? Na vaše názory a postřehy se těšíme v diskuzi. Jednoho z vás odměníme knížkou, tak nám nezapomeňte nechat mailový kontakt.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno