Vyplatí se vám začít soudit, když vás poškodí mobilní operátor, pojišťovna, banka, e-shop, cestovní kancelář, dodavatel energie, automobilka nebo třeba realitka? Ať už jde o neoprávněně účtované poplatky, vadné zboží nebo vyloženě podvod „made in šmejd“, nejspíš si to hodně rozmyslíte – zvlášť když půjde o pár stovek, maximálně pár tisíc korun.
Investovali byste asi příliš peněz a energie do nejistého souboje s firmou, která si pravděpodobně může dovolit lepší advokáty než vy. Zvítězí u vás racionální apatie, jak tomu říká ministerstvo spravedlnosti.
Když se ale spojí hodně lidí, kteří jsou na tom stejně jako vy, budete silnější. A kdyby při tom nemuseli riskovat další ztrátu peněz a času, možná by se takových lidí našlo opravdu hodně.
Právě na tom stojí princip hromadných žalob. Nově je bude možné podávat i v Česku. Počítá s tím návrh, který v tomto týdnu dokončilo ministerstvo spravedlnosti.
Hromadné žaloby mají pomoct nejenom spotřebitelům, ale i státu. Zefektivní totiž práci soudů. Vyřešit jediný společný spor bude pro justici pravděpodobně o dost levnější a celkově rychlejší, než kdyby o prakticky shodné věci rozhodovalo postupně třeba padesát různých soudců.
Výhodou má být i jednotný výsledek, zatímco doteď může – teoreticky – v padesáti různých sporech padnout padesát odlišných rozhodnutí. Mezi vítězstvím a prohrou by šlo o 48 odstínů někde mezi tím. A když se jedna nebo druhá strana odvolají, celkový počet sporů se ještě zdvojnásobí.
I doteď sice můžou soudci spojovat podobné případy do jednoho, využívají to ale minimálně – podle ministerského průzkumu skoro vůbec.
Velkým zastáncem zavedení hromadných žalob do českého práva byl advokát Robert Pelikán už v době, kdy se stal poradcem Andreje Babiše – a později ministrem. Pelikán vycházel hlavně z amerického vzoru. Jeho plán – takzvaný věcný záměr – sice loni v dubnu podpořila vláda, měl ale plno kritiků včetně advokátní komory, Nejvyššího soudu nebo i vlastních poslanců hnutí ANO.
Ministerstvo, které mezitím po Pelikánově nástupci Janu Kněžínkovi převzala Marie Benešová, nakonec vyšlo kritikům vstříc a připravilo kompromisní variantu. Tu teď projedná vláda a pak zamíří k poslancům.
Hromadné žaloby v Česku mají fungovat na přihlašovacím principu zvaném též opt-in. První „poškozený“ – nebo spíš první skupina – si vybere takzvaného správce skupiny. Zjednodušeně řečeno právníka nebo spotřebitelskou organizaci, kteří povedou spor jejich jménem.
Tenhle správce se pak nejspíš bude snažit najít další členy skupiny, třeba formou inzerátu v médiích. Vyzve, aby se mu přihlásili podobně „postižení“ lidé. Kromě toho má vzniknout státní registr hromadných žalob, podobně jako dneska funguje třeba insolvenční rejstřík. Skupinu má tvořit aspoň deset poškozených.
K tomu, aby se někdo zapojil do sporu, tedy bude muset vyvinout aspoň minimální aktivitu – přihlásit se a uvést základní údaje. To mimo jiné pomůže i k přesnějšímu vyčíslení celkové škody. Stejný princip prosazuje i Evropská komise, hromadné žaloby by se podle ní měly během několika let rozšířit po celé Evropské unii.
České ministerstvo původně prosazovalo opačný princip – odhlašovací (opt-out). Zjednodušeně řečeno: Někteří lidé se stanou účastníky hromadné žaloby, aniž by o tom vůbec věděli. K vystoupení ze skupiny by se museli aktivně odhlásit.
Projděte si seznam pokut za prodej nekvalitních pohonných hmot, které nabyly právní moci během posledních deseti měsíců.
Rychlá půjčka před výplatou může být férová, nebo se taky pořádně prodražit. Vyplatí se nekoukat jenom na úrok. Poradíme, u koho se nespálíte a komu se radši vyhnout.
Na první pohled to vypadá absurdně, ale najdou se i argumenty pro. Může jít o způsob, jak prolomit očekávanou pasivitu lidí, nebo jak rychleji zahájit spor v době, kdy ještě není (a třeba ani nemůže být) známa celková škoda, počet poškozených a jejich jména.
Argumentů proti ale bylo víc. Třeba Česká národní banka a Česká bankovní asociace namítaly, že stát by neměl dělat z lidí „nesvéprávné jedince“, zapojovat je bez jejich vědomí nebo dokonce bez toho, aby se vůbec konkrétní člověk cítil jako oběť. Takový přístup by šel o proti snahám o vyšší finanční gramotnost: proč by lidé měli být aktivní, zodpovědní a ostražití, když budou vědět, že případné problémy se samy vyřeší za ně.
Také podle řady advokátů a soudců by odhlašovací princip šel proti „kontinentální právní tradici“ a přinášel by hodně problémů v praxi. Jak by se, aspoň orientačně, určila celková škoda? A jak by se postupovalo v takzvaných přeshraničních sporech, například poškození skupiny cestujících ve vlaku, který pojede z Česka (se zvažovaným opt-out) do země se systémem opt-in?
Odhlašovací princip proto ministerstvo postupně omezilo jenom pro bagatelní spory do 10 000 korun u jednoho poškozeného a – nakonec – v návrhu mířícím teď do vlády – jenom do 5000 korun. A přidalo i další pojistky:
U pravidelně se opakujících plnění, typicky splátek či poplatků, by se tenhle limit v zásadě posuzoval až v ročním součtu. Správce skupiny (kromě neziskových organizací) by zároveň měl prokázat, že existuje aspoň 50 aktivních účastníků hromadné žaloby, kteří s ní výslovně souhlasí.
A u celé skupiny pak musí správce trochu přesněji popsat, o koho vlastně jde. Místo konkrétních jmen aspoň uvést definici ve stylu „všichni, kteří s pojišťovnou XY uzavřeli smlouvu o investičním životním pojištění mezi 1. lednem 2012 a 31. červencem 2014“.
Správce, který hromadnou žalobu povede, vlastně připomíná investora. Sází na to, že spor vyhraje a získá z něj „provizi“ – ta podle posledního návrhu ministerstva může dosáhnout maximálně 25 procent. Když se tedy každý člen skupiny soudí o 500 korun, dostal by každý jenom 375 korun, zbylých 125 korun bude odměna pro správce. Můžou se ale dohodnout i na jiném způsobu, typicky hodinové sazbě podle advokátního tarifu, nebo kombinaci obou možností.
Nástroj na šikanu velkých institucí, nebo šikovný pomocník pro spotřebitele, kteří se nemůžou domoci svých práv? Zeptali jsme se už v dubnu 2018, kdy ministerstvo počítalo ještě s odhlašovacím principem (opt-out).
I tak to ale pro spotřebitele bude většinou lepší, než kdyby se nesoudil vůbec: V lepším případě dostane zpátky tři čtvrtiny částky, kterou by jinak už neviděl vůbec. A v horším případě nepřijde o nic dalšího. Riziko prohraného sporu totiž na sebe vezme právě správce skupiny – případné náklady řízení bude platit on, ne její členové.
U odhlašovací varianty musí navíc správce (žalobce) nejdřív prokázat soudu, že má dost peněz na prohru – tedy hlavně na zaplacení nákladů řízení, ale také na kompenzaci další újmy, kterou by protistraně způsobil, především poškození dobrého jména. Kritici se totiž bojí, že hromadné žaloby dostanou hned na začátku větší mediální prostor než individuální spory – bez ohledu na konečný výsledek.
Jako zálohu by proto správce měl uložit do soudní úschovy pět procent z hodnoty sporu, maximálně pět milionů korun pro jednu hromadnou žalobu. Alternativou může být pojištění nebo bankovní garance.
Finanční motivace v podobě provize je podle ministerstva v pořádku. Věří, že systém nepovede ke zneužívání hromadných žalob a k šikaně podnikatelů. O výsledku sporu budou přece dál rozhodovat nezávislé soudy. Firmy tak prý nezačnou platit lidem za něco, za co by doteď neměly – akorát jim špatné chování neprojde tak snadno, protože se klienti budou moci líp bránit.
Kritici, mezi něž patří třeba ředitel právního oddělení Hospodářské komory Ladislav Minčič, se ale přesto bojí zneužívání hromadných žalob nekalou konkurencí. Firmám hrozí negativní publicita, některé spory se můžou táhnout hodně dlouho, takže žalovaná společnost nakonec radši dobrovolně přistoupí na mimosoudní vypořádání – a právě na úspěch takového nátlaku můžou někteří správci sázet.
Před tropickým horkem se můžete schovat třeba i do vlaku. Těch s klimatizací je čím dál víc. Někdy ale nemáte na výběr a prostě musíte do vozu, který je starší než vy. Co dělat, když celou cestu protrpíte?
Na dovolené v cizině se vyhýbáte pochybným směnárnám a platíte kartou vaší banky. Přesto po návratu zjistíte, že vám napočítala o dost víc, než píše v kurzovním lístku. Může za to „služba“ Dynamic Currency Conversion (DCC).
Dodejme, že správcem skupiny se bude moct stát nezisková organizace nebo člověk s magisterským vzděláním v oboru právo či ekonomie. Nemusí však nutně jít o profesionála, například advokáta. Samozřejmostí je také trestní bezúhonnost. Všichni musí získat desetiletou akreditaci, o níž rozhodne ministerstvo – může ji někomu odmítnout třeba kvůli špatné pověsti (nedůvěryhodnosti) z předchozího působení.
Návrh zákona teď zřejmě bez problémů schválí vláda, pak zamíří k poslancům. Ti se můžou pokusit o ještě přijatelnější kompromis, nicméně je pravděpodobné, že novinka projde. Ochrana spotřebitele je totiž prioritou i u některých opozičních stran. Zvlášť když hromadné žaloby podporuje i Evropská komise.
Ministerstvo odhaduje, že počet hromadných žalob se bude pohybovat kolem padesáti ročně. Podle původních představ by se první mohly začít podávat od roku 2021, teď se počítá s účinností zákona po roce a půl od jeho po schválení (zveřejnění ve Sbírce zákonů), v praxi tedy nejdřív ve druhé polovině roku 2021.
Hromadné žaloby by pak mohly směřovat i proti jednání, k němuž došlo před účinností zákona. Podle ministerstva jde totiž o procesní předpis, který „jenom“ usnadňuje vymáhání nároků, které existovaly už dřív. Jinými slovy: Zpětně se nijak nerozšíří okruh toho, co je třeba považováno za poškozování spotřebitele. Nejde tedy o nepřípustnou retroaktivitu.
Spor se ještě může vést třeba o to, jestli by se možnost takových žalob neměla omezit jenom na spotřebitele. Český návrh jde totiž dál než ten unijní a umožňuje vést i hromadné spory v celé oblasti soukromého práva – třeba ohledně poškozování životního prostředí (ekologické havárie) nebo mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Teoreticky se může běžný člověk ocitnout i naopak v roli žalovaného.
Část právníků – třeba i z ministerstva financí – pak namítá, že by bylo vhodnější počkat na konečnou podobu unijní směrnice, než aby Česko předem přijímalo vlastní úpravu. A ideální by bylo spojit hromadné žaloby s přípravou zcela nového občanského soudního řádu – tedy základního „procesního“ předpisu pro soukromé spory.
Petr Kučera
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
