Po dlouho probíraných změnách v pravidlech insolvence je konečně jasno. Poslanci během včerejšího hlasování podpořili svůj původní návrh, citelnější zmírnění podmínek prosazované Senátem neprošlo. Pro senátní verzi zvedlo ruku pouze 62 ze 184 přítomných poslanců, poslanecký návrh získal podporu 181 hlasů. Návrhu senátorů chyběl podle ministra spravedlnosti Jana Kněžínka motivační prvek a prevence, aby dluhy a dluhová past do budoucna nevznikaly. Podle dalších zástupců dolní komory Parlamentu by senátorská verze poškodila věřitele.
Schválené znění insolvenčního zákona nyní čeká na podpis prezidenta, účinnost nových pravidel plánují zákonodárci na druhé čtvrtletí letošního roku.
Po pěti letech k soudu
Aktuálně soud povolí osobní bankrot pouze dlužníkům, kteří prokáží schopnosti splatit během pěti let alespoň třicet procent dluhů. S pětiletou lhůtou počítají také poslanci, ve hře zůstává i umoření alespoň třetiny závazků. Na rozdíl od nynějších pravidel ale dlužník nebude na začátku procesu soudu dokazovat, že zmíněnou třetinu během pětiletého období splatí. Nově bude jeho povinností vynaložit veškeré úsilí k uspokojení věřitelů.
V praxi má tedy proces oddlužení vypadat následovně: dlužník se bude pět let pod dohledem insolvenčního správce snažit splatit co nejvíc – minimálně třetinu. Když třetinu dluhů neumoří, přezkoumá jeho snažení insolvenční soud. Pokud soud uzná, že dlužník udělal pro splacení svých závazků maximum, zbývající dluhy mu odpustí. Úplně zadarmo ale dlužníci z osobního bankrotu nevyjdou. Každý dlužník totiž musí hradit odměnu pro insolvenčního správce, která dělá 1100 korun měsíčně a zhruba stejnou částku vynaložit na umoření závazků. Měsíčně tedy 2200 korun, za pět let 132 tisíc korun. Na uvedenou mírnější variantu oddlužení pak nemá dosáhnout ten, kdo dluží víc jak tisícinásobek existenčního minima – tedy 2,2 milionu korun.
Podle senátorů je ale podmínka splacení minimálně třiceti procent dluhů nadbytečná a zatěžující, proto ji chtěli ze zákona vyškrtnout. Na konci pětileté lhůty by se závazky smazaly, bez přezkoumání soudem, zda dlužník udělal pro jejich umoření maximum. Stačit mělo, že na dlužníka po celou dobu dohlíží insolvenční správce. Obdobný návrh v minulosti prosazoval také exministr spravedlnosti Robert Pelikán. I jeho návrh počítal s vyškrtnutím povinnosti splatit alespoň 30 procent dluhů, oddlužení ale mělo trvat sedm let. Po uplynutí lhůty by soud zbytek dluhů odpustil, bez ohledu na to, jak velkou částku se povedlo umořit.
Současně chtěli senátoři vypustit pravidlo, podle kterého měli dlužníci každý měsíc umořit alespoň tolik, kolik zaplatili na odměně pro insolvenčního správce.
Tříletá varianta a mírnější podmínky pro seniory
Vedle výše popsané pětileté varianty oddlužení zavádí novela také variantu tříletou. Při ní už se ale dlužníci prokazování schopnosti splácet nevyhnou. Soud tříletý osobní bankrot povolí, jen pokud dlužník zvládne umořit minimálně šedesát procent svých závazků.
Mírnějších pravidel oddlužení se pak dočkají senioři a lidi s hendikepem. Tedy skupina osob vyloučených z pracovního trhu, která často žije jen ze sociálních dávek. Proces oddlužení má v jejich případě trvat pouze tři roky. Stejně jako u pětileté varianty bude platit povinnost vyvinout maximální úsilí k umoření dlužné částky. Kratší lhůtu soud povolí dlužníkům, kteří mají přiznaný starobní důchod nebo je sociálka uznala invalidními ve druhém či třetím stupni invalidity. Novinka se ovšem týká jen důchodců (starobních či invalidních), kteří o osobní bankrot zažádají po účinnosti zákona. Dříve zahájená insolvenční řízení mají probíhat podle starých pravidel. Na zkrácení doby oddlužení navíc mají senioři a hendikepovaní dosáhnou pouze jednou. Opakovaně soud přizná kratší lhůtu jen z důvodu hodného zvláštního zřetele.
Další změnou je úprava pořadí splácení pohledávek, především úroků z prodlení. Nově půjde o podřízené pohledávky, které se splácí až po úplném zaplacení všech ostatních pohledávek zahrnutých do oddlužení. V praxi se kvůli umořování sankčních poplatků a úroků jednoho věřitele často nedostává na splácení dluhu jiného věřitele, který si tyto – mnohdy vysoké poplatky – nenapočítal. Řada takových pohledávek navíc vznikla ještě před účinností nového zákona o spotřebitelském úvěru. Tedy v době, kdy skrze nedostatky v právní úpravě docházelo ke vzniku přemrštěného příslušenství tvořeného hlavně úroky z prodlení a smluvními úroky.
Kritici: Schválené změny nic neřeší
Přijetí poslanecké verze oddlužovací novely vítá Česká asociace věřitelů. „Z pohledu věřitelů vnímáme jako nejzásadnější, že nebyla přijata takzvaná nulová varianta, která by dlužníkům automaticky odpouštěla dluhy bez ohledu na jejich snahu a výši splacené částky. Schválené řešení považujeme za daleko vhodnější – na oddlužení dosáhne větší množství osob, na druhou stranu se od nich stále požaduje alespoň určité minimální plnění, a především maximální úsilí splácet,“ komentoval rozhodnutí poslanců předseda asociace Pavel Staněk.
Naopak tříletou variantu, během které musí dlužníci splatit minimálně šedesát procent závazků, považuje za zbytečnou a nespravedlivou. „Je zřejmé, že takový dlužník by byl v rámci pětiletého oddlužení věřitelům pravděpodobně bez problémů schopen splatit i celý dluh, a jeho odpuštění je tak zcela zbytečným krácením práv věřitelů,“ říká Staněk.
Podle zástupců neziskových organizací pracujících s lidmi v exekuci jsou ale schválené změny nedostačující. „Pro statisíce předlužených lidí se fakticky nic nemění. Bariéra 30 procent totiž zůstává, jen byla posunuta ze začátku na konec, takže lidé mohou žít roky v naději a strachu, a nakonec se soudce špatně vyspí a mají smůlu,“ upozorňuje Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.
Obdobně hodnotí schválené změny také ředitel Institutu pro sociální inkluzi Martin Šimáček. „Třicetiprocentní, nebo jakákoliv jiná procentuální hranice vstupu do insolvence, stejně jako ex-post rozhodování soudů o tom, zda dlužník splnil podmínky insolvence, reálně likvidují šanci na řešení gigantického zadlužení podstatné části z 860 tisíc lidí v exekuci. Možnost vstoupit do insolvence bez nutnosti splatit předem stanovené procento dluhů přitom není žádný generální pardon, či podepsaný bianco šek pro všechny budoucí dlužníky. Jde především o nápravu divokého, neregulovaného prostředí s půjčováním peněz, kdy významná část (a snad i většina) dluhů vznikala ze strany věřitelů vědomě, se záměrem dalšího výdělku v přirážkách k původní částce, a v následujícím exekučním řízení.“
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 1. 2019 11:35
Zestátnit zlodějskou Exekutorskou sebranku, snížit jejich nehorázné poplatky a na exekucích snížit úroky, penále na minimum. A dále právní poplatek aby si hradil věřitel, neboť by měl počítat s následky důvěřivosti, pak teprve to bude mít nějaký smysl!
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
24. 1. 2019 12:52, Petr Rebel
Pochopil jsem že neprošlo úplný zrušení ,,zaplatit min.30 % '' i když jsem byl pro,ale nechápu proč tedy aspoň to nezměnili na 20% nebo aspoň když už na 30% tak dát tu šanci na 7 let. Tohle je výsledek úplně k ničemu .. Děkujeme pánové že vy máte takové platy za takové výsledné práce ... Petr Rebel
V diskuzi je celkem (12 komentářů) příspěvků.