Lákají ho nové věci

Kariéru ve financích Petr Illetško (32) ještě před deseti lety neplánoval. Domníval se, že po skončení stavební fakulty ČVUT bude pracovat jako ekonom v některém ze stavebních podniků a volný čas rozdělí mezi aktivní sport - především jachting, tenis a cyklistiku - a rodinu. Nakonec v minulý režim přeživších podnicích a sektorech ekonomiky vydržel jen krátce. Než jej vtáhla společnost Corfin do tehdy mladého odvětví leasingu, pracoval krátce v tepelné elektrárně Tušimice. Jako typický mladý finančník od té doby rozšířil spektrum oblíbených sportů o dva, golf a squash. Pohár za druhé místo v jednom z golfových turnajů stojí v jeho kanceláři na pražském Letenském náměstí na čestném místě.

Počítači se živit nechtěl

V Corfinu, ve své době jedné z největších leasingových společnostech, byl Petr Illetško ředitelem obchodní skupiny leasingu automobilů a posléze se propracoval až do dozorčí rady firmy. Přesto se s firmou po třech letech rozešel. "Pověřili mne vybudováním nového informačního systému podniku, práce vedoucího projektu se mi líbila, šéfovat počítačové divizi po jejím vybudování jsem ale nechtěl, jelikož nejsem odborník na IT" vysvětluje Illetško svůj odchod. Asi udělal dobře, z původního Corfinu zůstaly do dnešního dne jen trosky, na jejichž základě vystavěla Česká spořitelna svou dceřinou leasingovou společnost Corfina.

Před pěti lety nastoupil jako náměstek do mladého Vojenského otevřeného penzijního fondu (profil, názoryFalse), po půl roce se stal jeho generálním ředitelem. "Nemám zatím žádné vyšší kariérní cíle. Nejbližší léta spojuji s fondem, chtěl bych přispět ke konsolidaci a dalšímu růstu trhu penzijního připojištění. Nové impulsy a postupy navíc určitě přinese do fondu již brzy strategický investor," říká. Jeho touhu zkoušet nové věci ilustruje kromě zaměstnání i vztah k automobilům. Byť se považuje za motoristického fandu a auto pro něj není jen pouhým dopravním prostředkem, nemá oblíbenou značku, líbí se mu novinky.

Zda skupinu firem okolo Union banky, jejímž je VOPF nejcennější součástí, nakonec koupí rakouská Raiffeisen Bank, Illetško oficiálně nekomentuje. Za svou slabou stránku považuje svou schopnost domluvit se jen jedním světovým jazykem - angličtinou - a tento nedostatek ilustruje na příkladu. "Doufám, že se anglicky domluvím i s budoucími akcionáři, ale kdo ví," komentuje s úsměvem budoucí vlastníky fondu.

Chválit je potřeba

Za svou hlavní chybu považuje Illetško neschopnost dostatečně pochválit spolupracovníky. "Nejvíce to odnášejí ti nejbližší, se kterými jsem v každodenním kontaktu, pokárat je dokáži, s pochvalou a uznáním je to již slabší," odhaluje mladý finančník svou největší slabinu. Doufá, že pozitivně motivovat mu pomůže studium MBA na Prague Business School. Svůj vztah k podřízeným omlouvá tím, že VOPF je stále spíše menší firmou, kde se všichni znají a mají spolu spíše přátelský neformální vztah. V pražské centrále dělá osmdesát lidí, v regionech dalších dvacet. Za svou silnou stránku naopak považuje schopnost rychle se zorientovat v libovolném problému, navrhnout jeho řešení a dotáhnout ho do konce.

Ze Slovenska přes Rumunsko do Čech

Jméno Illetško ve většině tuzemských telefonních seznamech nenajdete. Pokud tam přece jen jeden nebo dva lidé stejného jména jsou, můžete si být jisti, že jsou nejbližšími příbuznými ředitele VOPF. "Rodina pochází ze Slovenska, tam není jméno Ilečko, tedy psané s jedním l a č, výjimečné. Prapradědeček, který byl námořním kapitánem na Černém moři, ale chtěl, aby jeho příjmení vypadalo více rumunsky. Přidal do něj proto druhé l a tsch, to se ale zase nelíbilo mému pradědečkovi, který z tsch udělal tš," vysvětluje peripetie vzniku svého příjmení ředitel VOPF, jež je v počeštělé podobě stanovené prarodičem již stačil předat manželce a dvěma synům. Na rodinu nemá ale příliš času: "Snažím se chodit domů před osmou, abych viděl mladšího pětiletého syna ještě předtím, než jde spát." Od většiny ostatních byznysmenů se odlišuje tím, že mu nevadí ráno časně vstávat. Do kanceláře většinou přijíždí po šesté hodině ranní.

Své osobní finance spravuje Petr Illetško spíše konzervativně, kromě penzijního připojištění spoří na stavebním spoření a bankovních účtech. Část peněz má v cizích měnách, investičních a podílových fondech. Rád by investoval na kapitálovém trhu, nemá ale prý dost času na každodenní analýzu jednotlivých akcií a trendů.

Dotazník

Rodinný stav: ženatý, dvě děti

Nejdražší koníček: pokud je to míněno finančně pak golf, pokud ve smyslu nejoblíbenější potom cyklistika

Osobní automobil: Opel Vectra

První výdělek: snad pár tisíc korun za vánoční prodej kaprů, během studií

Největší životní vydání: bez komentáře

Nejvýhodnější nákup: nepamatuji se

Největší sen: mít dost času na cestování po světě

Tři věci, které byste si nevzal na pustý ostrov: nevím, asi by bylo lepší na něj vůbec nejezdit.

Největší vynález lidstva: myslím, že naštěstí žádný vynález není největší a mnoho větší se každý den rodí

Nejobyčejnější věc na světě: žádnou věc by člověk neměl považovat za obyčejnou, většinou na to však přijde až když ji ztratí.

Kolik kroků je od Churchillovy sochy v Praze před VŠE k Churchillově soše v Londýně před parlamentem: nemám rád dálkové pochody ani jsem si bohužel v Londýně nevšiml, kde stojí Churchillova socha, takže Vám na to neodpovím.