Aktualizováno pro rok 2013
Podstatou franšízinku je obchodní model, při kterém vlastník know-how na výrobu nebo poskytování služby či technologie (neboli franšízor) umožní své postupy a značku využít dalším, nezávislým subjektům (franšízantům). Pro oba má takový způsob spolupráce nesporné výhody.
Kde se franšízink vzal?
Slovo franšíza je francouzského původu, ale za kolébku tohoto modelu se považují Spojené státy. Máme-li věřit internetovým zdrojům, které od sebe ale často kopírují nepřesnosti, první společností, která franšízu v moderním slova smyslu pro svou expanzi uplatnila, byl výrobce šicích strojů Singer. Houfněji se ale model rozrostl prostřednictvím sítě čerpacích stanic budovaných na území USA na přelomu 19. a 20. století. Mnohem starší předchůdce franšízinku nicméně najdeme už ve středověku – tehdejší poskytování privilegií k výrobě licencí dnes nacházejí pokračovatele v systémech, jejichž princip spočívá v pronájmu práv k výrobě, distribuci nebo službám.
Rozmach takového modelu vyvolala stále rostoucí masová výroba. Produkty bylo třeba dostat k většímu a většímu množství lidí. Proto asi nepřekvapí, že mezi průkopníky franšízového podnikání se řadí také slavná Coca-Cola, která už od roku 1899 prodávala licence na stáčení svého hnědého bublinkového moku. Stejnou filozofii uplatnil pro distribuci slavného modelu „T“ neméně slavný Henry Ford, který masovou výrobu rozjel v roce 1913.
Expanzi podnikatelských aktivit ale hranice jednotlivých amerických států přestávaly stačit, protože s rostoucí zálibou v cestování se lidé dostávali dál a dál a začalo se ukazovat, že pokud si někde spotřebitel oblíbí určitou značku, může být výhodné rozšířit síť i do dalších míst.
Výhody pro franšízora
Aby se rozvoj jednotlivých sítí rozeběhl náležitým tempem, je potřeba jistý kapitál na vybudování provozoven. V konkrétních lokalitách tedy stačilo dohodnout podmínky propůjčení značky nějakému podnikavému člověku nebo firmě, poskytnout mu kromě samotného práva používat logo také startovní know-how a vybavit ho stejnou filozofií. To je totiž pro sítě podstatné: má-li zákazník získat jistotu, že jeho kavárna se k němu chová úplně stejně doma v Detroitu i v San Francisku, kam právě přijel na obchodní jednání, je třeba franšízové podnikání svázat nějakými pravidly.
Franšízor tedy prostřednictvím nezávislého podnikatele, který má jistě jiné motivace, než kdyby se jednalo o pouhého zaměstnance, rozšiřuje síť, zvyšuje hodnotu značky a oslovuje výrazně větší okruh potenciálních zákazníků. A kromě toho mu z franšízové smlouvy plynou nezanedbatelné příjmy. Ostatně z této charakteristiky vychází hlavní podstata franšízorova úspěchu: kvalitně vybudovaný koncept mnohokrát zpeněží. Hledáte-li způsob pasivního příjmu, nepřemýšlejte o tom, že se stanete franšízantem, ale uvažujte přímo o roli poskytovatele licence.
Výhody pro franšízanta
Potřeba investovat počáteční náklady sice ve velké míře přechází na franšízanta (i když někdy částečný startovací kapitál poskytne franšízor), ten ještě navíc platí všelijaké poplatky za užití značky. Dostává ale poměrně zajímavý vklad do začátku: spolu se značkou si kupuje osvědčené postupy, které franšízor budoval třeba i několik desetiletí, propracovanou marketingovou strategii a také zákazníky, kteří jsou na servis – jehož zásadám se franšízant musí přizpůsobit – zvyklí odjinud. S ostatními členy sítě pak sdílí náklady na další budování značky a rozšiřování okruhu zákazníků, kteří k němu přicházejí s jistotou. Může se tak soustředit na samotné gros podnikání. V podstatě stačí, když má k dispozici dostatečné finanční prostředky a manažerské schopnosti, aby byl svou podnikatelskou jednotku schopen uřídit.
Malé riziko bankrotu
Franchise World Magazine tvrdí, že franšízink představuje takřka bezrizikový způsob podnikání, a je tedy tím pravým ořechovým pro malé a střední podnikatele. Zatímco úspěšnost pětiletého podnikání „na vlastní pěst“ dosahuje zhruba 23 procent, podnikání pod křídly osvědčené značky se stabilní kulturou zajistí za stejnou dobu franšízantům úspěch v 92 procentech. Na čtyřicet bankrotů samostatného podnikání připadá v USA jediný bankrot franšízový… Jiná čísla uvádějí, že franšízink zjednoduší rozjezd vlastního podnikání o 80 procent.
Výzkum provedený rovněž ve Spojených státech prokázal, že po dvou letech od zakoupení franšízové licence pokračuje v podnikání přes 95 procent franšízantů, zatímco nových samostatných podniků necelých 60 procent. Po deseti letech je poměr ještě výmluvnější – 85:15 ve prospěch franšízantů. Taková data rozhodně stojí za povšimnutí.
Široké spektrum oborů
Typickým představitelem franšízové koncepce, která působí i v České republice, je řetězec rychlého občerstvení McDonald’s. Právě restaurace s rychlým občerstvením vévodí žebříčkům robustnosti franšízových řetězců, vždyť McDonaldův konkurent Subway sahal v roce 2011 k 35tisícové hranici, co se počtu partnerů týče, čímž svého rivala historicky poprvé předběhl. Úplně nejrozšířenější sítí je ovšem jiná oblast retailového obchodování, a sice síť convenience marketů 7-Eleven.
Zatímco my Češi jsme většinou o 7-Eleven ani neslyšeli, natož abychom si v obchodě s touto značkou mohli nakoupit, a Subway má u nás relativně krátkou minulost, McDonald’s, který krmí lidi svými tradičními hamburgery z hovězího masa už od roku 1955 a právě franšíze vděčí za masové rozšíření, působí v Česku právě prostřednictvím tohoto modelu už od roku 1991. Ale ani tak ho nelze považovat za průkopníka franšízy u nás. První dvě franšízy se u nás totiž objevily už v roce 1967: nápojová Coca-Cola a hotelový Intercontinental.
Jenže nejen rychlým občerstvením živ je člověk, a tak mezi franšízovými koncepty najdeme i jiné obory, které zejména v posledních letech zažívají i v tuzemsku nebývalý rozmach. Některé další oblasti podnikání ale nejdou od stravování daleko – v Česku jsou údajně perspektivní takové obory jako stylové či zážitkové kavárny, restaurace se zdravým jídlem, prodejny originálních potravin, realitní kanceláře, výuka jazyků, péče o tělo a zdraví, péče o děti a seniory, finanční a pojistné služby, služby pro automobilisty nebo práce z domova. Mezi konkrétními značkami najdeme například sítě realitních kanceláří Century 21 a Remax, které se na tuzemském trhu výrazněji etablují několik posledních let a které pocházejí ze zahraničí, ale i výhradně českou síť kamenných farmářských prodejen Český grunt, originální kavárny CrossCafe nebo prodejně-servisní síť pro motoristy Bestdrive.
Kolik to stojí?
Franšízoři si zpravidla ve franšízové smlouvě vyhrazují výši vstupního kapitálu, který musí nabyvatel licence poskytnout na rozjezd vlastní síťové jednotky, a způsob jeho financování (úvěr, vlastní prostředky apod.). Do některých systémů lze vstoupit za cenu nepřevyšující několik desítek korun, u těch nejdražších ale očekávejte investici v řádech milionů, nebo dokonce částku přesahující deset milionů korun.
Franšízoři a master franšízoři
Abychom do terminologie franšízinku zanesli ještě více chaosu, musíme vysvětlit ještě jeden pojem, který s pronájmem licencí souvisí. V globálním světě stojí totiž budování franšízových sítí na poskytování master franšíz. Jejich principem je postoupení licence pro daný stát jednomu subjektu, který následně v rámci masterfranšízové smlouvy uděluje franšízy podnikatelům na území této země.
Čeká nás další růst?
Česká republika je i přes rekordní roky, kdy se počet franšízových sítí vyšplhal na téměř dvě stě a počet poboček dosáhl téměř pět tisíc, stále ještě popelkou. Ve světě totiž v současné době existuje asi 16 000 značek, které je možné pronajmout a provozovat.Podstatou franšízinku je obchodní model, při kterém vlastník know-how na výrobu nebo poskytování služby či technologie (neboli franšízor) umožní své postupy a značku využít dalším, nezávislým subjektům (franšízantům). Pro oba má takový způsob spolupráce nesporné výhody.
Kde se franšízink vzal?
Slovo franšíza je francouzského původu, ale za kolébku tohoto modelu se považují Spojené státy. Máme-li věřit internetovým zdrojům, které od sebe ale často kopírují nepřesnosti, první společností, která franšízu v moderním slova smyslu pro svou expanzi uplatnila, byl výrobce šicích strojů Singer. Houfněji se ale model rozrostl prostřednictvím sítě čerpacích stanic budovaných na území USA na přelomu 19. a 20. století. Mnohem starší předchůdce franšízinku nicméně najdeme už ve středověku – tehdejší poskytování privilegií k výrobě licencí dnes nacházejí pokračovatele v systémech, jejichž princip spočívá v pronájmu práv k výrobě, distribuci nebo službám.
Rozmach takového modelu vyvolala stále rostoucí masová výroba. Produkty bylo třeba dostat k většímu a většímu množství lidí. Proto asi nepřekvapí, že mezi průkopníky franšízového podnikání se řadí také slavná Coca-Cola, která už od roku 1899 prodávala licence na stáčení svého hnědého bublinkového moku. Stejnou filozofii uplatnil pro distribuci slavného modelu „T“ neméně slavný Henry Ford, který masovou výrobu rozjel v roce 1913.
Sdílejte článek, než ho smažem