Včasné placení faktur není v České republice zrovna v módě. Každoročně na to doplácí řada živnostníků a firem, kteří se dostávají do druhotné platební neschopnosti. Možná se ale pomalu blýská na lepší časy. Na konci července totiž vláda projednala návrh novely obchodního zákoníku, který by měl kromě jiného zohlednit evropskou směrnici 2011/7/EU. Podle té se budou muset faktury za zboží a služby uhrazovat nejpozději do 30 dnů. Tato směrnice má být převedena do vnitrostátních právních předpisů do března 2013. A vlastně už přenesena byla, jenže... „Fakticky nejde o novinku, ale o anticipaci již existující, ale zatím neúčinné úpravy v novém občanském zákoníku (§ 1963 a násl.). Protože účinnost toho zákona byla posunuta až na rok 2014, má být do této doby změněn obchodní zákoník,“ vysvětluje advokát Tomáš Sokol, který tuto snahu kvituje: „Jde o jasný a velmi potřebný signál. Poslední dobou to díky projevům nejrůznějších hlupáků už zase začalo vypadat, že dluh je něco jako tělesná vada a ve slušné společnosti se o tom nesmí ani mluvit, natož dluh vymáhat.“ Stejného názoru je i advokátka Sofie Pondikasová, která připomíná složitou pozici malých firem a živnostníků: „Záměr a účel směrnice hodnotím pozitivně, neboť drobní živnostníci a menší podniky se vůči větším společnostem téměř nemohou bránit. Větší firmy si jsou velice dobře vědomy svého postavení na trhu a připadají si nedotknutelné. Také z tohoto důvodu se platební morálka zhoršuje.“
Firmy se můžou dohodnout jinak
K zavedení evropské směrnice je, zdá se, opravdu nejvyšší čas. Platební morálka českých firem je nejhorší od „krizového“ roku 2009. Z analýzy společnosti ČSOB Factoring vyplývá, že podnikatelé a firmy dostanou v průměru zaplaceno až 76 dní po dodání zboží či provedení služby. Tato statistika by se snad mohla už příští rok výrazněji proměnit. Ve vztazích mezi podnikateli bude totiž dlužná strana povinen zaplatit za zboží či službu do třiceti dnů od chvíle, kdy ho k tomu věřitel vyzve. Podnikatelé se mohou dohodnout i na jiné lhůtě, delší než 60 dnů však může být jen tehdy, pokud to není vůči věřiteli „hrubě nespravedlivé“.
V případě, kdy je dlužníkem podnikatele veřejnoprávní úřad, budou pravidla přísnější. Pro splatnost těchto faktur bude ze zákona platit maximálně 30denní lhůta. K jejímu prodloužení může dojít pouze tehdy, budou-li k tomu shledány „objektivní důvody“. Najít, co je „hrubě nespravedlivé“ a co jsou „objektivní důvody“, ovšem bude muset až praxe. Nemůže se stát, že se nakonec nic zásadního nezmění?
„Ze zkušenosti naší advokátní kanceláře můžeme uvést, že například ve stavebnictví je otázka splatnosti velkým problémem. Ačkoliv je to pro malé a střední podnikatele nevýhodné, přistupují na splatnost faktur delší 60 dnů. Tyto a jiné obchodní podmínky jsou většinou diktátem větších firem, které drží zakázky, a subdodavatel má pouze dvě možnosti, buď na obchodní podmínky přistoupit, nebo se konkrétní zakázky vzdát. Směrnice tak této praxi patrně nezabrání,“ obává se Sofie Pondikasová. Tomáš Sokol si možné komplikace také uvědomuje, zároveň však zůstává optimistou: „Je nepochybné, že zejména velcí hráči, například ve stavebnictví, kteří si zvykli na splatnost i po několika letech ode dne, kdy dostali plnění, to možná budou chtít zkoušet dál. Jenže už to bude mít příchuť nezákonnosti, a hlavně si bude moci věřitel své právo relativně jednoduše vysoudit, takže věřím, že podobné praktiky postupně vymizí.“
Ve zdravém státě zdravý podnikatelský duch
Martinu Křížovi z právnické společnosti PRK Partners se v souvislosti se zaváděním evropské směrnice nezamlouvá přílišné zasahování státu do soukromého sektoru: „Ve vztahu k veřejnému sektoru jsou navrhované změny žádoucí. Pokud jde ale o soukromý sektor, tak je tato nová regulace kontroverzní. Stát by měl do smluvních vztahů mezi soukromými podnikatelskými subjekty zasahovat minimálně a je ironií, že hodlá soukromým osobám diktovat, kdy mají platit, když sám platil pozdě.“ Je pravda, že stát by měl jít v platební morálce příkladem, což v České republice rozhodně neplatí. Opožděné placení faktur ze strany státní správy totiž není vůbec žádná výjimka. Je tedy logické, že se řada podnikatelů zlobí, že oni musí platit DPH z neproplacených faktur, zatímco stát na ně vystrkuje dlouhý nos. „Aby mi klient zaplatil, musím mu vystavit daňový doklad. Potom zaplatit DPH a pak se těšit či doufat, že klient skutečně zaplatí a nebudu ho muset někde po léta honit. V naší branži to zas takový problém není, můžu se krýt zálohou, ale ne všichni živnostníci můžou něco takového požadovat, aniž by současně neztráceli část své konkurenceschopnosti,“ připomíná advokát Tomáš Sokol. Na to, že ve vylepšování podnikatelského prostředí máme ještě co dohánět, upozorňuje také Lenka Vodná z tiskového oddělení Hospodářské komory České republiky: „Je nutné podotknout, že problém druhotné platební neschopnosti je důsledkem zejména ekonomické a národohospodářské situace v daném státě. Ačkoli přijímaná legislativa v tomto směru bude znamenat podstatný posun kupředu, bude nutné provést i další kroky, aby byl tento problém účinně vyřešen. V každém případě ke zlepšení situace malých a středních podniků tímto krokem dojde.“
Jak se vyhnout problémům?
Pozdnímu splácení faktur se v našem podnikatelském prostředí tedy jen těžko vyhnete. Existuje ale způsob, jak snížit rizika a minimalizovat možné škody v případě, že byste na tento problém na vlastní kůži narazili? „Zcela jednoznačný návod, který bude fungovat za všech okolností, bohužel neexistuje. Nejlepším řešením každého problému je prevence, tedy i v tomto případě je dobré, aby byly obchodní kontrakty uzavírány se solventními společnostmi. Samozřejmě situace ohledně insolvence obchodních partnerů není jednoduchá a mění se každým dnem, proto uplatněte úsloví ‚důvěřuj, ale prověřuj‘,“ doporučuje Lenka Vodná z Hospodářské komory České republiky. Bohužel se ale nedá říct, že solventnost odběratele znamená včas zaplacenou práci či zboží. Praxe je bohužel taková, že cash flow si na úkor dodavatelů vylepšují i firmy, které hluboko do kapsy rozhodně nemají.
Odborníci se dále shodují na tom, že alfou a omegou je v tomto případě dobře sepsaná smlouva. „Základem prevence je kvalitně zpracovaná smlouva, všeobecné obchodní podmínky, systém poskytování služeb či zboží konzultovaný s právníkem. Každé odvětví má také svá specifika, která je třeba probrat s praktikem v oboru. Smlouva by měla obsahovat zajišťovací instituty, například možnost takzvané výhrady vlastnictví, což v praxi znamená, že skutečným vlastníkem se kupující stává až ve chvíli, kdy zaplatí celou kupní cenu. Doporučit lze také vybírání záloh ihned při dodání zboží a minimalizovat tak ztráty,“ uzavírá advokátka Sofie Pondikasová.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
22. 8. 2012 0:20, jezevec
další zákon úplně nahovno, stejně jako hloupoučké rady o smlouvách a zálohách.
JEDINÉ co by vyřešilo problém by bylo nemožnost uplatnit nezaplacenou fakturu do nákladů, a nezdanění neuhrazené faktury výstavcem.
jenže to by berňáky musely honit skutečné neplátce a gaunery, a ne ty kteří se ještě snaží přežít a kterým je tudíž co vzít.
pokud samo ministerstvo přiznává, že nevybíráním dph, kterou okradení podnikatelé nedostali zaplaceno, by stát TRATIL - tak je něco víc než špatně.
V diskuzi je celkem (13 komentářů) příspěvků.