Než zapnu diktafon, na rovinu přiznávám, že nepatřím mezi fanoušky motosportu. Musím ale uznat, že na burácejících motorkách, které se nám po Masarykově okruhu prohánějí přímo pod okny konferenční místnosti, je něco fascinujícího. Ostatně o nadšení Čechů pro závody silničních motocyklů vypráví i jedna z linek filmu Miloše Formana Kdyby ty muziky nebyly z roku 1963, o kterém si s výkonnou ředitelkou brněnského Automotodromu krátce povídáme. Velká cena k Brnu zkrátka patří. Až na jednu výjimku z roku 1992, kdy se okruh opravoval, se zde v posledních pětašedesáti letech jela vždycky. Její další osud je hodně nejistý.
Je vůbec možné, aby přestalo platit Masarykův okruh = Velká cena silničních motocyklů?
Není, protože je to kus historie. Větší motoristická událost v Česku není a nebyla. A brněnská Velká cena je ve světě opravdu pojem. Na druhou stranu kolegům říkám, že se musíme naučit žít bez ní. Byť jsem životní optimistka, neočekávám, že se tu bude mistrovství světa jezdit dlouho.
Vážně je to na hraně bytí a nebytí? Přijde mi, že se o „poslední Velké ceně“ píše každoročně minimálně posledních deset let.
Vždycky jsem si myslela, že je ještě nějaká úniková cesta. Teď už tomu nevěřím. Problém s podporou mistrovství je každoročně, na to jsem si samozřejmě zvykla, ale smlouva se španělskou společností Dorna, která je promotérem seriálu mistrovství světa, příští rok končí. A vzhledem k tomu, že za Česko s Dornou nikdo nekomunikuje a že tady dlouhodobě neexistuje systémové řešení financování Velké ceny, myslím, že si promotér najde jinou zemi, která bude vstřícnější.
Takže Velká cena v roce 2020 bude poslední?
Myslím, že ano. Všichni dostanou černé pásky a budou se tvářit hrozně zádumčivě, ale buďme realisté, vůle na straně zástupců České republiky není. A zeď hlavou neprorazíš.
Ředitelkou brněnského Automotodromu jste už od roku 2005, proč se za tu dobu nepodařilo najít systémové řešení?
Každý rok je to stejné a nezáleží na tom, jaká politická garnitura tu zrovna je. Při Grand Prix všichni naslibují hory doly, chvilku potom jsou ještě aktivní, ale kolem Vánoc to už začne skřípat a v únoru se veškerá komunikace úplně zarazí. V březnu se k nám nikdo nezná a v červnu zaplatíme, co je v našich silách, aby se Velká cena mohla uskutečnit, i když to firmě způsobí obrovské problémy. Pak se na poslední chvíli nějaká dotace přece jen vyjedná, všichni se nadšeně sjedou na Velkou cenu a takhle pořád dokola. Ale opravdu si myslím, že se konec blíží.
Jak je možné, že se akce, kterou během víkendu navštíví skoro čtvrt milionu návštěvníků, nedokáže uživit bez státní dotace?
Tohle číslo je hodně zkreslené. Není to počet platících návštěvníků, ale počet vstupů. Když jste čtyřčlenná rodina, která si koupí vstupenku, co zahrnuje kromě nedělního závodu i sobotní kvalifikace, páteční tréninky a čtvrteční pitwalk, tedy možnost projít během příprav boxovou uličkou a paddockem a dostat se tak do samotného srdce závodiště, počítá se to jako šestnáct vstupů. Přitom jde jen o čtyři návštěvníky se čtyřmi vstupenkami.
Dobře, ale i tak na samotné závody přijde kolem sta tisíc lidí, takže by to přece měl být výdělečný podnik.
V průměru je to spíš sedmdesát tisíc lidí, někdy přijde ještě míň. Závisí to na počasí, přesném termínu závodů, míře propagace, ale taky na tom, jací jedou jezdci a jak se v dané sezóně daří závodníkům z Česka a okolních států.
Spousta lidí neví, že když si někdo kupuje reklamu, neplatí nám, ale promotérovi seriálu. A když si někdo zaplatí stánek s občerstvením nebo prodává kšiltovky a trička, opět neplatí nám, ale Dorně. My jim zkrátka poskytujeme okruh s veškerým zázemím a technickou podporou a za to nám patří výtěžek ze vstupného. Dorna navíc inkasuje takzvaný zalistovací poplatek, což je v tuto chvíli čtyři miliony eur (102 milionů korun, pozn. red.).
Nemůže být smlouva s promotérem výhodnější?
Ve všech pořadatelských zemích je smlouva stejná. Pokud v ní chcete něco navíc, musíte si za to naopak připlatit. Šéf Dorny Carmelo Ezpeleta argumentuje tím, že hlavní přínos Velké ceny je v reklamě ve světě a dalších vedlejších příjmech, které z pořádání Česku plynou. Existují na to rozsáhlé studie.
V jednom z prvních rozhovorů po svém nástupu do čela Automotodromu jste řekla, že váš tajný sen je dostat na brněnský okruh závody formulí 1.
To je dnes samozřejmě úplné sci-fi. Jeden ročník v F1 by stál kolem miliardy korun. A stačí se podívat na to, jak se handrkujeme o sto padesáti milionech, které se navíc státu prokazatelně vrátí. Brno by navíc nesplňovalo potřebné technické parametry. Dráha je sice super, ale jinak je to tu technologicky zaostalé. Kdyby lidé od F1 ze Singapuru nebo Thajska viděli naši tribunu z osmdesátých let, smáli by se ještě čtrnáct dnů.
Říkáte, že se připravujete na provoz okruhu bez Grand Prix. Co to v praxi znamená?
V posledních dvou letech se na to intenzivně soustředíme. Přímo u autopolygonu jsme postavili hotel, čímž se nám krásně uzavřel okruh aktivit, které jsou tu k dispozici. Na velkém závodním okruhu se tak můžou vyřádit nejen automobiloví a motocykloví klubáci ze zahraničí, ale i firemní klienti. Nabízíme jedno z nejmodernějších tréninkových center bezpečné jízdy v celé Evropě. Pořádáme školu smyku, školení pro odpočet trestných bodů, prostřednictvím minibikové akademie se věnujeme i výchovné činnosti u malých dětí. K dispozici je tu také golfové hřiště. Pokud má firma prostředky, může tu pro své zaměstnance uspořádat skvělý teambuilding. Zajezdí si na motokárách, absolvují kurz bezpečné jízdy, zahrají si golf a večer na hotelu ochutnají výborné moravské víno.
Na vašich webových stránkách jsem se dočetl, že pořádáte motoristické kurzy pro ženy. Potřebují řidičky a motorkářky speciální kurz?
Myslím, že to není na škodu. Spousta stereotypů o ženách za volantem totiž bohužel platí. Poslední dobou mi přijde, že na silnicích potkávám stále agresivnější řidičky. Je to pro mě překvapivé, protože jsem byla vždycky přesvědčená, že ženy jsou za volantem opatrnější. Ale když se mi dnes někdo na silnici pověsí na zadek takovým způsobem, že ve zpětném zrcátku nevidím ani světla jeho vozu, je to většinou řidič oktávky, nebo žena. Vy se smějete, ale je to pravda.
A když se podíváme obecně na všechny české řidiče, jak si podle vás vedeme v mezinárodním srovnání?
Někdo by asi rád slyšel, že se začínáme blížit rozvinuté Evropě, ale přijde mi, že to spíš směřujeme někam k Turecku. Auta jezdí na červenou, nedodržuje se rychlost ani vzdálenosti, předjíždí se na plné čáře. Arogance za volantem je tu obrovská a výchova řidičů pokulhává. Myslím, že i naše legislativa je benevolentnější, než by bylo potřeba. I proto se těším, až jednou bude pro získání řidičského průkazu povinné absolvování výcviku na polygonu, protože když vidím, s jakými dovednostmi lidé často opouštějí autoškolu s řidičským průkazem v kapse, není to moc dobrý pocit.
Ve výčtu vašich aktivit jste zmínila i školení potřebné pro odpočet trestných bodů. Jací řidiči k vám chodí nejčastěji?
Naštvaní, protože si myslí, že jsou nejlepší řidiči a že o body přišli neoprávněně. Většinou se u nás ale přesvědčí, že to tak zdaleka není. Jsem ráda, že jsou pak pokornější. Máme skvělé školitele, kteří dokážou teoretickou část podat příjemnou a zábavnou formou a v praktické části vám zase pomůžou zdokonalit dovednosti.
Spousta lidí možnost odpočtu trestných bodů kritizuje, prý to vede řidiče k nezodpovědnosti.
Školení, díky kterému se vám odečtou tři trestné body, nemůže podle zákona absolvovat každý. Můžete přijít pouze ve chvíli, kdy máte nasbíráno maximálně deset trestných bodů a žádný z vašich přestupků nebyl ohodnocen šesti a více body. Na školení se můžete přihlásit pouze jednou ročně. Často se na nás obrací řidiči, kteří se už vybodovali a naivně si myslí, že se u nás vykoupí. Ti mají samozřejmě smůlu.
Když už jsme u legislativy, ODS navrhuje zavést toleranci půl promile alkoholu za volantem. Co si o tom myslíte?
Jsem zásadně proti. Myslím, že by to u nás napáchalo velké škody. Každý by si řekl: dám si pár piv a ono to vyprchá. V nedodržování předpisů, a to nejen dopravních, jsou Češi mistři.
Občanští demokrati argumentují tím, že řada evropských zemí má toleranci alkoholu povolenou a není tam víc nehod.
Jenže zaměňují příčinu a důsledek. Až se bude v Česku na silnicích řídit stejně zodpovědně jako v Rakousku, Německu nebo Skandinávii, můžeme se bavit o nějaké toleranci. Ale toho se nedožijeme.
Ondřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem