Rok 2020 byl pro váš e-shop rekordní, prozradíte konkrétní čísla?
Pokud se budeme bavit čistě o ochranných pomůckách, prodali jsme milion nano roušek a 250 tisíc nanovlákenných respirátorů. Celkově jsme za rok 2020 dosáhli na obrat 128 milionů korun, což dělá meziroční růst 4,6 tisíce procenta. Pokud bychom ale vzali dvanáct měsíců od data, kdy se první případy objevily v Česku, jsme na ďábelském čísle, růst dělá 6666 procent.
Šlo o jednorázový výkyv, nebo dál rostete?
Rok 2020 letos určitě překonáme, to bylo vidět už někdy v únoru. Nebude to ale jen díky ochranným pomůckám. Všechen zisk jsme investovali zpátky do firmy – do nano přikrývek, polštářů a povlečení a do naší první módní kolekce.
Právě s nabídkou dek, polštářů a povlečení pro alergiky jste v roce 2012 začínali. Až do loňského roku ale lůžkoviny s nanovlákny příliš netáhly.
Stabilně se zájem zvyšoval, ale nezvládali jsme profinancovat růst. Do loňského roku jsme byli v červených číslech. Loni v lednu jsme proto jednali s investorem o odprodeji části firmy. Naštěstí právě v den, kdy se ladily podmínky celé transakce, na e-shop najednou přistála tisícovka objednávek namísto klasických deseti. Pochopili jsme, že se něco děje a jednání stopli. Potom nastal obrovský kolotoč, zákazníci nás kompletně vykoupili a na další schůzky s investorem ani nebyl čas.
Lucie Konečná se pohybuje v nanotechnologiích sedm let, je například spoluautorkou projektu Česko je nano. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a osm let pracovala v online marketingu. Od roku 2018 veřejně přednáší o digitálním marketingu, influencer marketingu a práci na dálku a blogování. Je spoluautorkou blogu Loudavým krokem. Od května 2020 řídí provoz e-shopu nanoSPACE.
V lednu? První potvrzené případy se v Česku objevily začátkem března.
Tohle skutečně proběhlo koncem ledna. Už před covidem u nás nakupovali onkologičtí pacienti, lidé s chronickými potížemi a slabou imunitou. Ti jsou zvyklí chránit se před chřipkou a dalšími virózami, proto chtěli být i tentokrát předzásobení. Další zákazníci nejspíš sledovali zahraniční média a připravovali se na nejhorší.
Jak se nanoSPACE, jakožto malému e-shopu, podařilo zvládnout takový nápor?
Tehdy byl náš e-shop dost zastaralý, nic nefungovalo automaticky a celé to obsluhoval jeden člověk. E-maily od zákazníků proto najednou řešili všichni ve firmě. Já osobně pracovala kolem šestnácti hodin denně, vedle zákaznické podpory intenzivně řešila automatizaci e-shopu. Problém byl, že jsme prakticky ani nemohli zaškolit někoho nového, protože se všichni museli soustředit na odbavení objednávek. Dalšího člověka na zákaznickou podporu jsme mohli nabrat až v červnu. Léto bylo klidnější, automatizovali jsme celý sklad a mysleli si, že to zvládáme. Jenže potom přišlo září a my v tom byli znovu. Většina firmy byla na home office, proto bylo pořád dost obtížné někoho školit a celá zákaznická podpora zase stála na třech lidech. Až letos jsme tým rozšířili, aktuálně je nás celkem dvanáct.
Jak probíhalo hledání nových zaměstnanců? Bylo patrné, že přibylo lidí bez práce?
Rozhodně. Hlásilo se nám strašné kvantum uchazečů, většinou ale neměli potřebnou kvalifikaci. Zároveň jsme byli hodně opatrní – nechtěli jsme někoho zaměstnat a v momentě, kdy utichne covid zase propouštět. Nabrali jsme skutečně jen zaměstnance, pro které máme jistotu práce i po pandemii.
Zmínila jste, že vás zákazníci vykoupili už koncem ledna. Za jak dlouho se vám podařilo navýšit výrobní kapacity a naskladnit dostatek zboží?
Ze začátku jsme vlastní výrobu neměli a roušky i respirátory nakupovali od dodavatelů. Bohužel hned v první fázi se nám tahle spolupráce trochu vymstila. První a největší boom objednávek přišel na víkend, několikrát jsem proto volala dodavateli a ujišťovala se, že zboží skutečně má. Slíbil mi, že v pondělí všechno bude, ale v momentě, kdy jsme měli přes tři tisíce objednávek, otočil. Další dva měsíce pak sliboval dodání na příští týden. Nakonec jsme od něj neviděli jedinou roušku, nejspíš je prodal sám. Pro nás to byl šok, do té doby byla naše spolupráce bezproblémová.
Jak jste to vyřešili?
Navázali jsme spolupráci se skvělými firmami – třeba zlínským Spurem nebo libereckou společností Nano Medical. Zároveň jsme začali šít vlastní antivirové šátky a pratelné nanoroušky. Zaměstnali jsme písecké textilky, které během covidu neměly moc práce a díky nám nemusely propouštět. Naše výhoda je, že jako členové Asociace nanotechnologického průmyslu všechny dodavatele dobře známe. Nadto jsem sama objela všechny výroby, abychom se opravdu mohli zaručit za jejich kvalitu.
Jak se zákazníci stavěli k tomu, že jste dlouho nebyli schopni dodat objednané zboží?
Objednávky na roušky jsme většinou museli rušit, případně jsme je nahrazovali respirátory, s jejichž dodavatelem vše fungovalo. Řada zákazníků byla opravdu shovívavá, samozřejmě se ale našli i lidé, kteří naopak nebyli trpěliví vůbec. Brečeli nám do telefonu, posílali fotky nemocných dětí, řvali na nás. Bylo to opravdu psychicky náročné období, i když jsme je určitým způsobem chápali. Tehdy se o covidu moc nevědělo, často šlo o lidi s chronickými potížemi a tím pádem velkým strachem z nákazy. Navíc ani naše komunikace v té době nebyla nejlepší. Dostávali jsme pět až šest stovek e-mailů denně, odpovídali se zpožděním. Nedalo se nám dovolat, protože někdo volal neustále – někteří zákazníci si proto hledali naše soukromá čísla, psali na soukromé profily na sociálních sítích.
Zajímal se o ochranné pomůcky z nanovláken také stát? Navázali jste v minulém roce nějakou spolupráci?
Když jsme v březnu konečně měli dostatek zboží, zakázalo ministerstvo zdravotnictví prodej respirátorů mimo zdravotnická a sociální zařízení, případně orgány veřejné správy. V praxi to vypadalo tak, že nám respirátory ležely na skladě a my nevěděli, co s nimi – neozval se nikdo, komu bychom je měli dodat. Byla to chaotická doba a trvalo několik týdnů, než je od nás stát odkoupil. Následně jsme ministerstvu vnitra jednorázově dodali zhruba 200 tisíc roušek a tím spolupráce se státem skončila. Všechny tendry byly podle mě vypsané s ohledem na cenu, nikoliv na kvalitu. U nanoroušek a respirátorů je to problém, protože i když se v objemech dostanete na zajímavou cenu, pořád se nemůžete srovnávat s produkty z Číny.
nanoSPACE není jen o ochranných pomůckách. Zvýšil se díky tomu všemu zájem i o další produkty z nanomateriálů?
Určitě. Dlouho jsme třeba měli vyprodané nanolůžkoviny a pokaždé, když jsme je došili, se vyprodaly znovu. Teď třeba hodně frčí nanoponožky, které zákazníci vykoupili během dvou dní. Trvalo rok, než jsme se dokázali srovnat – až zhruba před měsícem začaly naše zásoby odpovídat poptávce. Necháváme si šít výhradně v Česku a na Slovensku. V Číně by nám toho sice vyrobili kvanta, pro nás je ale nemyslitelné tam šít.
Poptávka po ochranných pomůckách bude v následujících měsících – doufejme – klesat. Ustojí to váš byznys?
Věříme, že do budoucna bude náš e-shop hlavně o necovidových produktech. Taky už máme respirátorů a roušek tak trochu dost. I když se bojím, že ještě nějakou dobu je potřebovat budeme. Máme spoustu plánů. Aktuálně se rozšiřujeme na Amazon a v následujících letech bychom se určitě chtěli podívat do zahraničí. Zároveň víme, že je potřeba být opatrný – pokud přijde další vlna, budeme zase všichni pracovat od večera do rána a na expanzi nebude čas. Musíme proto dořešit aktuální produkty, naskladnit zásoby – jak jsem říkala, loni jsme byli neustále vyprodaní. Navíc jsme právě představili vlastní kolekci oblečení.
Co si mají zákazníci pod oblečením z nanomateriálů představit?
Na kolekci jsme pracovali s Ladou Vyvialovou, přední českou návrhářkou zabývající se nanomateriály. Náš cíl je nabídnout zákazníkům nanotechnologické produkty využitelné v každodenním životě. Při výrobě oblečení se využívají nanovlákna nebo nanočástice stříbra, které mají skvělé antibakteriální a protizápachové vlastnosti. Půjde hlavně o elegantní kusy – například funkčního sportovního oblečení je spousta, v oblasti městského oblečení ale není nabídka nijak výrazná. Oblečení je ale jen jedna z oblastí, do které se chceme rozkročit. Hodně nás třeba zajímá využití nanotechnologií v ochraně přírody, ekologie a podobná témata.
Když koronavirová omezení zavřela lidi doma, pomohlo to některým umírajícím. Jejich blízcí měli čas se o ně postarat. Zároveň však přibylo případů, kdy lidé nešli včas k lékaři – a pak už bylo na léčbu pozdě. Za rokem s covidem se ohlíží Alena Votavová, ředitelka mobilního Hospice Sv. Jiří.
Restaurace patří mezi oblasti, které koronavirová omezení zasáhla nejvíc. Co konkrétně to znamenalo pro jeho podnik, vysvětluje v rozhovoru Tomáš Troup, majitel Chmelenské hospody z jihočeské Křemže.
Máme celý seriál příběhů o tom, jak se epidemie propsala do běžného života. Koukáme tam, kde je většinou mediální stín, třeba na městský úřad okresního města nebo pod ruce dluhové poradkyně či organizátora festivalu vážné hudby.
Monika Veselíková
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
