Financování péče ve stáří nemůže zůstat jen na státu

Pojišťovny si uvědomují demografické změny a postupný nárůst počtu osob, které ve stáří nebudou soběstačné. A cítí, že se musí stát součástí řešení problému – ideálně tak, aby vhodně doplňovaly státní politiku. Stát má v organizaci systému péče pochopitelně hlavní slovo, v tom mu pojišťovny nechtějí a nebudou nijak konkurovat. Chtějí ale napomoci přinést do systému další zdroje a rozšířit stávající nedostatečné možnosti.

Péče o nesoběstačné členy rodiny nebo blízké osoby je téma velmi známé pro každého z nás. Průzkumy veřejného mínění ukázaly, že soukromé pojištění dlouhodo­bé péče by považovalo za dobrý nápad až 60 procent respondentů. To je suverénně nejvíc ze všech typů možných zdravot­ních či sociálních připojištění, například několikanásobně víc, než je poptávka například po nadstandardních službách při pobytu v nemocnici.

Inspirace ze zahraničí

Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že pojiš­ťovny mohou být součástí řešení problému stárnoucí populace, ať už prostřednictvím životního pojištění, penzijního připojiště­ní, nebo soukromého zdravotního pojiště­ní. Na půdě České asociace pojišťoven se již zabývaly reálností přípravy produktu pojištění dlouhodobé zdravotní péče ve stáří nebo, chcete-li, pojištění ztráty soběstačnosti.

Demografické předpovědi jsou opravdu alarmující. Vlivem stárnutí populace se v následujících 15 až 20 letech při zacho­vání současných podmínek zdvojnásobí a do čtyřiceti let ztrojnásobí počet osob, které budou nesoběstačné a jimž vznik­ne nárok na příspěvek na péči od státu. Z dnešních přibližně 360 tisíc se dostane­me kolem roku 2060 na 1,1 milionu lidí pobírajících příspěvek na péči. Nedostatek kapacit i financí se bude prohlubovat a bude potřeba do systému dostat nové zdroje.

Jen státní pomoc nestačí

Za této situace Česká asociace pojišťoven přišla s iniciativou, jejímž cílem je vyvolat na téma dlouhodobé péče veřejnou debatu, která vyústí v konkrétní návrhy opatření. Například, zda by součástí řešení nemělo být pojištění dlouhodobé péče, které by za­pojilo soukromé zdroje – bez nich se totiž sektor neobejde. Stát by zase mohl přispět formou určitých daňových pobídek.

Soukromá participace na financování zdravotní péče je velmi potřebná, protože otevírá daleko širšímu počtu lidí naději na důstojnou, dostupnou a kvalitní péči bez zásadních dopadů na jejich rodiny, bez úplatků a beze strachu o budoucnost.

Sdílejte článek, než ho smažem