Od kterého věku se může dítě samo rozhodnout, u koho bude v péči

ákon v souladu s mezinárodními normami a v souladu s Úmluvou o právech dítěte, zajišťuje nezletilému dítěti, možnost v této míře se aktivně podílet na rozhodování o svém vlastním osudu.

Jak je toto naplňováno v praxi je stále věcí individuálních přístupů soudců, případně opatrovníků. Nejčastěji se tyto věci řeší tak, že je požádán soudní znalec (nejčastěji psycholog), jenž provede s dítětem i rodiči (případně jinými zainteresovanými osobami) diagnostický pohovor, jenž je zaměřen na vývoj dítěte, rodinné vztahy, apod. a o tomto vyhotoví znalecký posudek, jenž je pak důležitým podkladem pro rozhodování soudu.

Nicméně podpořit zájmy dítěte mohou – např. jako svědci v řízení – i jiné (blízké) osoby.Obecné soudy musejí vždy usilovat o to, aby jakýkoliv jejich zásah byl minimalizován, tedy aby dítě nebylo odtrženo zejména od osob, k nimž má silnou náklonnost a u nichž nachází svůj domov, aby bylo svěřeno do péče osoby, která uznává roli jiných blízkých osob v životě dítěte jakožto unikátního jedince, a aby zásadním vodítkem při hledání nejlepšího zájmu dítěte bylo jeho přání, hodnocené – zejména u dětí v předškolním věku – se zřetelem k jeho rozumové a emocionální vyspělosti. Podrobněji se dozvíte informace na oddělení péče o dítě na městském úřadu.