Invalidní důchod na autismus?

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli mámpodle Vás nárok na invalidní důchod prvního stupně. Jde mi jen o to, zda si mám vůbec podávat žádost. Abych vás uvedla do situace: je mi 28 let, jsem žena, bezdětná. Asi sedm let jsem s různými úspěchy pracovala převážně jako sekretářka, grafička a novinářka. Momentálně se připravuji na vysokou školu, abych si zlepšila kvalifikaci pro trh práce. Tento rok mi byl zjištěn Aspergerův syndrom (forma autismu). Autismus je vlastně porucha sociální interakce, přezdívá se mu sociální dyslexie. Mám ho odmalička, postupně se mi sice jeho intenzita snižuje, ale stále mám obtíže. Na základní škole jsem měla těžké projevy, prakticky jsem nebyla schopna interakce se spolužáky, ještě ve 12 letech jsem se např. nebyla schopna sama umýt nebo dojít do krámy pro rohlíky (inzenzivní strach, atd.). Můj stav se trochu zlepšil na střední, kdy jsem se z malého města přestěhovala do Prahy. Tam jsem se sice učila dobře (IQ 124), ale na sociální úrovni jsem první dva roky nebyla vůbec schopna fungovat. Ve třeťáku jsem se ale hodně osamostatnila a byla jsem schopna přežít (i když bez vztahů apod.). Výrazné zlepšení pak přišlo po nástupu do třetí práce, kdy jsem se začala věnovat novinařině. Články jsem sice psala dobré, byli se mnouveli spokojení a dokonce mi i několikrát přidali. První rok jsem ale měla problémy i zvednout telefon, a dodnes se tomu vyhýbám (když už telefonuji, musím si dopředu všechno sepsat na papír). Taky jsem se bála chodit na společenské akce, komunikovat s kolegy. Bylo mi z toho vždy fyzicky špatně. Asi šestkrát jsem tehdy skončila na otočku v nemocnici (subdepresivní stav, totální vyčerpání, panické ataky, epilepsii napodobující stavy), kde mě napumpovali prášky a pustili mě sanitkou domů. Problémy v komunikaci s ostatními lidmi mám dodnes, jako komorbiditou trpím navíc obsedantně-kompulzivní poruchou (neurotická porucha, kvůli níž trpím tiky a potřebou opakovat různé rituály (např. přecházím práh dveří šestkrát za sebou). Před lidmi se mi to ale podařilo naučit skrývat, dělám to převážně jen doma. Tedy vypadám úplně normálně. Můj stav se za ta léta výrazně zlepšil, např. panickými ataky už netrpím. Dokážu si sama uvařit, vyprat, vyžehlit, v tomhle ohledu není problém. Pořád se ale bojím navštěvovat jiná místa než ta, která důvěrně znám. Když nemusím, téměř nevycházím z domu. Sebemenší stres absolutně nejsem schopna zvládat. Z poslední práce mě v podstatě (po dohodě) donutili odejít, protože jsme měla ve stresových momntech něco jako záchvaty hrůzy nebo vzteku, kdy jsem i křičela a třískala věcma. Často jsem se musela chodit uklidňovat za záchod. Jsem docela dezorientovaná, nepamatuju si obličeje a mám téměř neexistující krátkodobou paměť. Momentálně nemůžu rok najít práci (hledám ve dvou krajích a v pěti oborech), takže se připravuji na VŠ a žiju u rodičů. Problém je i v tom, že nevím, jaké pojištění musím míz zařízené, abych dostala ID. Je mi 28 let, pracovala jsem sedm let. Nevím, jestli mám důchodové pojištění (asi ne) a nevím, jaký je rozdíl mezi důchodovým a sociálním pojištěním - je to to samé? Šlo by mi jen o krátký důchod na dobu, než dodělám vysokou školu, protože se prostě nedokážu soustředit na dvě věci najednou (znak autismu), a vykonávat souběžně např. školu a dlouhodobou brigádu. Buď musím dělat jen jednu věc, nebo jen druhou. To není lenost, můj mozek je prostě "nalinkovaný" jinak. Jde o tzv. pervazivní výojovou poruchu. Neurologická věc. Díky za zodpovězení otázky.

Otázku poslal/a:  , 29. 3. 2013 20:06

4. 4. 2013 23:13