Dobrý den,
Váš dotaz je relativní, protože právní úkony se posuzují dle jejich efektu a nikoli názvu. Vy jste vypovězením plné moci de facto odstoupila od smlouvy a společnosti vznikl nárok na úhradu poplatku dle smlouvy. Možná bych ale napadal výši tohoto poplatku, a to z důvodu, že v této souvislosti je třeba ještě poukázat na skutečnost, že sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek.“ Dle nálezu Nejvyššího soudu sp. zn.: 33 Odo 1779/2006 se „právní úkon příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval.“
Dále poukazuji na § 55 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., která taková ustanovení spotřebitelských smluv, jako je zde klíčové ustanovení o smluvní pokutě, považují bez dalšího za absolutně neplatná, protože představují rozpor s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. To vše mne vede k závěru, že funkcí dle mého názoru neplatného ustanovení sjednávajícího smluvní pokutu není paušalizace náhrady škody, ale poškozování spotřebitele, který se rozhodl z jakéhokoli důvodu službu nevyužít.
Na závěr se ale domnívám, že přece jen nějaká drobná škoda poskytovateli služeb vznikla a na její náhradu skutečně nárok má. Proto bych jako rozumné řešení viděl kontaktovat poskytovatele služby dopisem, ve kterém shrnete výše uvedené argumenty, a kterým požádáte o snížení smluvní pokuty řekněme na částku do 1.000,-Kč. Takováto sankce by s ohledem na výše uvedené již přiměřenou být měla.
Jinak podotýkám, že pro odstoupení bez sankce jste měla lhůtu do 15 dnů a patrně jste měla po celou dobu smlouvu k dispozici, takže jste měla dostatek možností k jednání. Každopádně držím palce k úspěšnému zakončení sporu.
S pozdravem za sdružení Spotřebitel net
Mgr. Miroslav Huml
právník sdružení Spotřebitel net