Zkrácené úvazky: Výhra, nebo zkrácené jistoty?

Pokud narazíme v českém tisku na zmínku o částečných úvazcích, jde obvykle o kritiku, že je jich nedostatek a firmy v tomto ohledu vůbec nereagují na poptávku uchazečů o práci. Na zoufale malý počet zkrácených úvazků v Česku upozorňuje dlouhodobě třeba analytik Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC, která provozuje portály Jobs.cz a Práce.cz.

Práci na kratší úvazek podle něj v posledních sedmi letech nabízelo v inzerátech nejvýš šest procent zaměstnavatelů. „V některých oborech jsou podíly vyšší, například ve službách, kde je možnost pracovat na částečný úvazek u 15 procent pozic, nebo v administrativě, kde jde o deset procent pozic. I tam je to ale stále na poměry v jiných zemích málo,“ říká.

To potvrzují data Eurostatu. V roce 2016 mělo Česko po Bulharsku a Maďarsku nejnižší podíl částečných úvazků v Evropské unii – mezi zaměstnanci ve věku 20 až 64 let je využívalo 5,6 procenta, průměr unie přitom činil 18,9 procenta. Podle statistiky OECD pracovalo v roce 2015 v Česku na zkrácený úvazek 4,7 procenta zaměstnanců, zatímco průměr 36 nejvyspělejších zemí světa byl 16,8 procenta.

Jazykový koutek

Co je prekariát

Slovo utvořené podle vzoru proletariát pochází z francouzského précarité – nejistota, nejisté postavení (srov. prekérní). Prekarizací se myslí společenská změna, při které se ze zaměstnanců stává námezdní síla s nejistým postavením. V našem prostředí jsou prekariát typicky takzvaní ičaři a dohodáři. „Z výběrového šetření European Union Labor Force Survey za roky 2000 až 2015 vyplývá, že v zemích Evropské unie rostl podíl prekarizovaného zaměstnání na celkovém počtu zaměstnání z 20 na přibližně 24 procent v roce 2015,“ uvádí Kotýnková. Nejvyšší nárůst lze podle ní sledovat u zaměstnanců od 25 do 30 let, kde se tento podíl zvýšil z 23 na více než 33 procent.

Výjimka? Akademický prekariát

Přesto lze najít i v České republice obor, kde má částečný úvazek mnohem víc zaměstnanců než 15 procent, která zmiňuje Dombrovský. Není to ale tím, že by zaměstnavatelé vycházeli svým podřízeným nadprůměrně vstříc – naopak, plný úvazek tu mnohdy nelze získat ani v případě, že o něj lidé projeví zájem. Řeč je o takzvaném akademickém prekariátu neboli o zaměstnancích ve vědě a výzkumu.

Podle údajů na portálu ResearchJobs.cz publikovaly veřejné vysoké školy a výzkumné instituce od poloviny srpna 2016 do začátku tohoto května celkem 1667 inzerátů. Ve 470 z nich sháněly lidi na částečný úvazek, tedy v 28 procentech případů – což je tedy výrazně více než průměr pro celou republiku. „Z mého výzkumu o lidech, kteří nakonec opustili akademickou dráhu, vyplývá, že víc než polovině těch, kteří pracovali na částečný úvazek, nebyl zaměstnavatelem plný úvazek nabídnut,“ uvádí navíc Kateřina Cidlinská z Akademie věd ČR a České asociace doktorandek a doktorandů.

Hlavním důvodem, proč se krátké úvazky v akademické sféře tak rozšířily, je podle expertů způsob financování vědy a výzkumu. To, jak jsou vědci na vysokých školách nebo ve výzkumných ústavech placeni, totiž hraje zásadní roli. Buď to může být institucionálně, kdy je zaměstnavatel odměňuje z peněz od státu, nebo účelově, tedy v rámci grantu, na kterém právě pracují. Ve druhém případě mají logicky i krátkodobou pracovní smlouvu, která se váže na tento projekt. Poměr mezi oběma druhy financování se přitom mění ve prospěch toho druhého, zdůraznila Cidlinská na konferenci Normalizace nejistoty. Prekarizace akademické práce.

I v akademické a výzkumné sféře samozřejmě existují rozdíly podle oborů. Například v lékařských vědách má v Česku zkrácený úvazek téměř polovina všech vyučujících či výzkumníků a v oblasti společenských věd více než třetina. A zatímco doktoři krátké úvazky podle Martina Víty z ResearchJobs.cz obvykle vítají – protože na delší dobu si „odskakovat“ z nemocnic ani nemohou, v sociálních vědách to právě bývá spíš jediná možnost. „Být lékařem ve fakultní nemocnici je vysněná meta, a poměrně slušně placená, což fakulty nenabídnou. Lékaři tak chodí učit na pár hodin týdně a fakulty jim vycházejí vstříc právě těmi krátkými úvazky. Viděl jsem i 0,05 úvazek,“ vysvětluje.

Život od úvazku k úvazku

Přestože práce na částečný úvazek přináší řadu výhod – dá se tak lépe sladit pracovní a osobní život, pečovat o příbuzné nebo se dále vzdělávat – nechybí ani negativa. V první řadě silná ekonomická nejistota, zvláště pokud zaměstnanci kombinují zmíněné miniaturní a krátkodobé úvazky a žijí „od projektu k projektu“. To může vést logicky i k nemalému stresu, zvlášť když přidáme nutnou komunikaci s více šéfy či přesuny mezi různými pracovišti.

„Celkem běžný případ je, že výzkumník má 0,2 institucionální úvazek na svém ústavu, k tomu je ještě 0,3 na jednom a 0,5 na druhém projektu, ty jsou ale časově omezené – pak se doufá, že přibydou další,“ popisuje Víta. „Tato situace se týká zejména osob na začátku vědecké dráhy. Nemají často ani výhled na to, že by v budoucnu mohly získat stabilnější úvazek, který by jim zajišťoval jistotu příjmu v případě, že by grantové projekty na sebe nenavazovaly zcela plynule,“ říká Cidlinská.

„Zvláště mladší vědkyně a vědci se tak ocitají v pasti neustálé honby za projekty a částečnými úvazky, které různě lepí k sobě, aby v konečném výsledku měli úvazek plný,“ shrnuje. „To je například v průmyslu věc nevídaná,“ dodává Víta a připomíná, že podobný systém zatěžuje zaměstnance i značnou administrativou. Že nejde jen o české specifikum, ukazuje třeba článek na stránkách University World News, který se zabývá vysokým počtem zkrácených úvazků v akademické sféře v Kanadě.

Problém uzavřených pozic

Akademická sféra je nejviditelnějším příkladem, kde se v Česku s „nadbytkem“ kratších úvazků setkáme, v ostatních odvětvích se jedná spíše o výjimky. Podle Magdalény Kotýnkové, která se na Vysoké škole ekonomické v Praze věnuje trhu práce, jde třeba o oblast finančního poradenství. Podle Víty by šlo najít paralely ještě možná v kultuře – například když má hudebník částečný úvazek v umělecké škole a další v orchestru. „Nicméně v porovnání s výzkumnou a akademickou sférou se jedná o řádově menší počty lidí a problém není tak vyhrocený, navíc do něj nevstupují tak často úvazky na dobu určitou,“ říká.

Zástupci pracovních portálů s „vynucenými“ částečnými úvazky zkušenost nemají. „V našich datech nic takového nenajdeme,“ uvádí Dombrovský. „Myslím si, že se to týká spíše uzavřených profesí, jako jsou právě akademici. Ale mohou to být třeba i koncipienti v právních kancelářích nebo lékaři, kteří čekají na atestaci. Jakmile se bavíme naopak o službách, administrativě nebo zákaznickém servisu, tedy o otevřených oborech, zde si lidé nenechají nic vnutit, protože si mohou vybírat,“ dodává. 

Navštivte svět soudobého umění

Letní výtvarný salon KodlContemporary představuje přední osobnosti současné umělecké scény na výstavě v Galerii KODL.

Více informací

Sdílejte článek, než ho smažem