Zdroj: Shutterstock
Jestli vám ještě zbyla dovolená z loňského roku, zbystřete. Od července totiž můžete sami rozhodnout, kdy si ji chcete vybrat – tedy bez obvyklého souhlasu zaměstnavatele.
Stačí, když vám šéf do konce letošního června neurčil, kdy si zbytek loňské dovolené máte vzít. Rozhodující je, jestli o tom už rozhodl – bez ohledu na termín, který vám pro její čerpání stanovil (ten může připadat třeba i na podzim nebo Vánoce).
Pokud ho zatím neurčil zaměstnavatel, můžete si teď termín zvolit vy. Platí přitom obecné pravidlo: oznámit to aspoň 14 dnů předem, a to písemně. Když se nedohodnete jinak, můžete tedy nastoupit na takovou dovolenou nejdřív od poloviny července – jestliže jste to nahlásili hned na začátku měsíce. Když to nahlásíte dneska, můžete si ji vzít nejdřív za 14 dnů. Zaměstnavatel už nemá možnost vás „přebít“ a určit jiný termín, ani nemusí vaši volbu odsouhlasit nebo potvrdit. Dejte si ale pozor, abyste mu oznámení opravdu prokazatelně doručili aspoň 14 dnů předem a splnili tak základní podmínku.
Pozor: Neznamená to, že by od července rozhodoval o termínu zbylé loňské dovolené už vždycky jenom zaměstnanec. Když váhá, takže nakonec ho s tím přece jenom předběhne zaměstnavatel, platí jeho rozhodnutí. Kdo dřív přijde...
Ať už o tom rozhodne šéf, nebo sám zaměstnanec, měli by podle tehdejších pravidel vyčerpat loňskou dovolenou do konce letošního roku. Nezáleží na tom, zda jde o zbytek ze základních čtyř týdnů (na které má nárok v zásadě každý podle zákona), nebo třeba jenom pátý týden, který jako benefit dobrovolně poskytuje firma.
Opakovaný převod nevyčerpané dovolené (tedy například z roku 2021 do roku 2023) připouštěl zákoník jenom ve třech situacích: zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným nebo čerpal mateřskou či rodičovskou dovolenou.
Proplatit zbytek dovolené lze jenom na konci pracovního poměru; jinak je prioritou, aby si jí zaměstnanec skutečně vybral a využil „na zotavenou“.
Ani písemně odsouhlasená dovolená ještě nezaručuje, že ji opravdu v původně plánované délce využijete. Firma ji může na poslední chvíli zrušit, nebo vás dokonce odvolat z už probíhající dovolené. To platí jak pro standardně určenou dovolenou, tak pro výše popsanou výjimku.
Pro zaměstnavatel je to vlastně krajní způsob, jak i po začátku července přece jenom „přebít“ vaše rozhodnutí vybrat si loňské volno podle vámi určeného termínu.
Odvolání nebo zrušení dovolené by firma měla vysvětlit provozními důvody, podle některých názorů dokonce naléhavými – každopádně takovými, které neexistovaly nebo nešly předpokládat dřív.
V takovém případě vám firma musí nahradit náklady, které vznikly bez vašeho zavinění. Typicky jde o storno zájezdu, náklady na rychlou dopravu na pracoviště (případně pak i návrat zpět do místa dovolené) a podobně. A když se vrátíte vlastním autem třeba ze zahraničí, možná vznikne zbytku rodiny potřeba půjčit si tam auto – jak na přesuny v cizině, tak na případný návrat domů bez vás.
Může o termínu a délce vaší dovolené rozhodovat opravdu jenom zaměstnavatel? Kdy ji může zrušit a odvolat vás z ní? A do kdy si musíte vybrat zbytek? Projděte si praktický přehled pravidel.
Když si dovolenou správně načasujete, můžete za ni dostat víc, než by byla vaše mzda, kdybyste chodili do práce.
Také proto je důležité, abyste pokud možno už v době placení dovolené měli v ruce písemný souhlas zaměstnavatele s daným termínem (nejde-li o výjimku po 1. červenci týkající se loňské dovolené). Jedině v takovém případě můžete s jistotou uplatnit nárok na případnou náhradu.
Současně ale platí, že nemáte povinnost sledovat během dovolené pracovní e-mail, telefon nebo třeba přebírat poštu na adrese bydliště. Výzva k návratu do práce by se tak k vám nemusela včas dostat – a firma vás pak za to nemůže nijak trestat. Záleží ale na konkrétní situaci a třeba i předchozí domluvě.
Čerpání dovolené vám zaměstnavatel podle zákoníku práce musí určit tak, abyste ji vyčerpali do konce kalendářního roku, za který náleží. Má to ale výjimku: Tuhle povinnost nemusí splnit, jestliže v tom brání naléhavé provozní důvody (na straně zaměstnavatele) nebo překážky v práci na straně zaměstnance (nemocenská, karanténa, péče o dítě, studium v souladu s potřebami zaměstnavatele a podobně).
V zásadě tedy platí, že když si z vážného důvodu nemůžete vybrat dovolenou v příslušném kalendářním roce, nepřijdete o ni a převede se vám do dalšího roku – pokud se na tom se zaměstnavatelem dohodnete. Jde třeba o případ, když si kvůli pracovnímu vytížení (se souhlasem zaměstnavatele) nestihnete vybrat dovolenou v rozumném termínu a nebylo by spravedlivé, abyste ji pak museli povinně čerpat v sychravém počasí na konci listopadu, kdy ostatní členové rodiny obvykle nemají volno.
Jenže: Když na tom přesto firma trvá a přikáže vám, abyste si vybrali zbytek dovolené do konce roku, těžko to změníte. S výjimkou zmíněného čerpání loňské dovolené po 1. červenci následujícího roku tak pořád platí hlavní zásada: o termínu rozhoduje zaměstnavatel – přestože má při tom zohlednit i oprávněné zájmy zaměstnance.
Od roku 2021 se zjednodušil převod té části dovolené, kterou máte nad rámec zákonem stanoveného minima. To u většiny lidí znamená, že přinejmenším čtyři týdny dovolené mají vyčerpat ve stejném roce, kdy na ně vznikl nárok, a teprve případný pátý či šestý týden si mohou převést.
O převedení musí pracovník písemně požádat. Záleží na zaměstnavateli, jestli mu vyhoví, nebo bude trvat na vyčerpání celé dovolené ještě do konce kalendářního roku – přihlížet by měl k „oprávněným zájmům zaměstnance“. Převedení však nemůže nařídit sám zaměstnavatel, když s ním nesouhlasíte – jedině že by argumentoval „naléhavými provozními důvody“.
Okamžitá výpověď za předstírání přítomnosti na pracovišti. Užívání služebního auta bez souhlasu zaměstnavatele. Vyřizování soukromých záležitostí v pracovní době. Neoprávněné předložení jízdenek k vyúčtování. Odcizení potravin ve školní jídelně. Útrata v restauraci z firemní karty. Odklon zakázek ve prospěch osoby blízké. Tady jsou důležitá rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Čerstvá rozhodnutí českého Ústavního soudu a Soudního dvora EU dávají naději mnoha zaměstnancům, jejichž pracovní přestávky nebo „volno“ ve skutečnosti neznamenají odpočinek. Když podle pokynů zaměstnavatele zůstávají v pohotovosti, musí se to počítat do pracovní doby.
Vláda chce snížit potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod. Dává tak na doporučení OECD nebo ombudsmana, kteří varovali před propadem seniorů do chudoby.
Petr Kučera
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
