Mnozí zaměstnavatelé musí kvůli recesi šetřit. Propouští nebo udržují počty svých zaměstnanců na nižším stavu a nutí mnohdy zaměstnance přetahovat pracovní dobu. Nezřídka pracovníci zůstávají v práci „dobrovolně“ každý týden třeba i o deset hodin déle. Práci přesčas je podle zákoníku práce však možné vykonávat jen výjimečně, například z vážných provozních důvodů, při inventurách, naléhavých opravách nebo třeba jako záskok za pracovníka, který nenastoupil na směnu.
„Přesčasová práce, kterou může zaměstnavatel nařídit svému zaměstnanci a pracovník ji musí vykonat, je omezený na nejvýše 8 hodin za týden a 150 hodin v kalendářním roce,“ upozorňuje Štěpánka Filipová, mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). „Je třeba, aby si zaměstnavatelé i zaměstnanci zvykli na to, že práce přesčas je skutečně mimořádný a výjimečný institut, který se zejména zaměstnavateli finančně nevyplácí,“ říká právnička Eva Dandová, expertka na zákoník práce z Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).
Zaměstnavatel, který chce, aby lidé zůstávali v práci déle, než jim smí nařídit, se musí na výkonu přesčasové práce se zaměstnanci dohodnout. O své vůli jim takový přesčas nařídit nemůže. „Vždy musí jít o dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Firma přitom nemůže pracovníka postihovat za to, že k další práci přesčas nad uvedené limity nedá souhlas,“ upozorňuje právnička Eva Dandová. „ Dohoda nemusí být písemná, lze ji uzavřít i ústně, například na týden nebo měsíc, tedy na dobu určitou. Nebo i na dobu neurčitou,“ doplňuje mluvčí MPSV.
Pro dohodnutou práci přesčas nestanoví zákoník práce horní limit pro jednotlivé týdny nebo měsíce. „Pouze určuje, že celková práce přesčas, to je dohodnutá plus nařízená, nesmí v průměru činit více než 8 hodin týdně ve 26 po sobě jdoucích týdnech,“ říká mluvčí MPSV Štěpánka Filipová. „Kolektivní smlouva může toto období prodloužit na 52 po sobě jdoucích týdnů. Důležité je, že se toto období počítá vždy od týdne, ve kterém došlo ke zvýšené potřebě práce přesčas. Po uplynutí tohoto období se musí rozsah práce přesčas vyrovnat do zákonem stanoveného limitu osmi hodin týdně,“ říká Eva Dandová z ČMKOS.
Větší přesčasy mohou mít jedině zaměstnanci ve zdravotnictví. „Ti mohou vykonávat až 16 hodin práce přesčas týdně. Zaměstnanci ve zdravotnické záchranné službě mohou dokonce vykonávat v průměru až 20 hodin práce přesčas týdně. Důležitým omezením zaměstnavatele při určování práce přesčas, ať již nařízené či dohodnuté v konkrétní den a týden je jeho povinnost poskytnout minimální nepřetržitý odpočinek mezi směnami a pracovními týdny,“ doplňuje Štěpánka Filipová.
Praxe potvrzuje, že zaměstnavatelé ani zaměstnanci mnohdy nerozlišují rozdíl mezi tím, kdy lze přesčas nařídit a kdy již musí jít o dohodu obou stran. „Zaměstnavatelé často chybují v tom, že kalkulují s nařizováním práce přesčas přímo do rozvrhu směn, což je špatně,“ upozorňuje právnička Eva Dandová. „Práce přesčas se nerozvrhuje, lze ji konat jen výjimečně,“ poznamenává Štěpánka Filipová.
Často se chybuje i v tom, že zaměstnavatel chce nařizovat práci přesčas pracovníkovi, který má zkrácený úvazek. Třeba ženám, které nechtějí pracovat na plný úvazek, protože mají malé děti. Nebo pracovníkům, kteří si přivydělávají k důchodu například v hypermarketech. „Zaměstnancům s kratší pracovní dobou práci přesčas nařídit nelze. Záleží jen na nich, zda budou s přesčasem souhlasit a chtít si tím přivydělat,“ říká Eva Dandová.
Potíže ve firmách bývají i s proplácením přesčasových hodin, kdy někteří zaměstnavatelé nutí zaměstnance, aby si vybrali náhradní volno. „Na poskytnutí náhradního volna za práci přesčas se musí zaměstnavatel se zaměstnancem nejprve dohodnout, neboť zde má přednost mzda spolu s příplatkem za práci přesčas,“ poznamenává Dandová. Kdo s náhradním volnem nesouhlasí, musí mu zaměstnavatel za práci přesčas vyplatit kromě mzdy též přípatek ve výši nejméně 25 procent průměrného výdělku.
Zaměstnanci, který dá přednost náhradnímu volnu, se přesčas nezapočítá do přípustného limitu přesčasové práce. „Pokud se firma nedohodne se zaměstnancem jinak, náhradní volno musí pracovníkovi ze zákona poskytnout nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce po výkonu práce přesčas,“ uzavírá Eva Dandová.
Nutí vás zaměstnavatel zůstávat v práci déle? Staly se ve vaší firmě přesčasy samozřejmostí? Podělte se o názor s ostatními.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
27. 10. 2009 18:23, Pavel
Dobrý den.
Docela jsem si s úsměvem přečetl daný článek. Píše se co by kdyby ale nikde ani zmínka o tom jak si zákoník práce může normální zaměstnanec vynutit.
U nás je to tak že šéf se neostýchá předstoupit před všechny pracovníky a pokárat je, že nemají alespoň 15 hodin práce každý měsíc. Koncem každého měsíce vytiskne každému rozvrh odpracovaných hodin (to aby ses zamyslel na sebou zaměstnanče) a hodiny které byly přesčas se tím okamžikem mazají. Oficiálně se vykazuje pouze 8 hodin denně. Jakmile přichází státní svátek, najde se obrovské množství práce, které je potřeba ke dni státního svátku mít hotové- údajně to požaduje zákazník. Připomínám že soboty a neděle často zaměstnavatel dává do škatulky "státní svátek". Kdo se neztotožní s ideologií pracuj zdarma přesčas, firmu opouští s paragrafem č. 53. Bez nároku na odstupné. Ovšem ani to většinou není potřeba..... Zaměstnanec je vystaven neustálému nátlaku, po krátkém čase dává sám výpověd.
O tom že zaměstnance přehazuje na jiné pracovní pozice bez dohody... To už ani snad dále rozebírat nebudu.
Apropo zítra je státní svátek.. Hádejte kam se chystám?
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
27. 10. 2009 1:25, Jolana
NENUTÍ:.Děláme je sami a rádi.Potřebujeme peníze,nemáme poslanecký plat.A navíc jsme rádi ,že máme vůbec práci.Kdoví co bude zítra...Takže o jakém nařizování je řeč?Je-li někdo líný,je to jeho problém.
V diskuzi je celkem (70 komentářů) příspěvků.