Navíc se problém, který má především rovinu bezpečnostní a rovinu definování nové podoby české společnosti, změnil v politickou hru. Řadě voličů bezpochyby dobře zní hesla o příliš štědrém sociálním systému, zejména pokud se v další politikově větě objeví slova jako „Rom“ nebo „nepřizpůsobiví“. Jenže všechny země, které zažily politiky stavějící svůj úspěch na podobných heslech, čekaly velké problémy.
Skutečné řešení je bohužel složitější a vyžaduje to, čeho se státu obvykle nedostává – kreativitu a odlišný přístup k původcům problémů a jejich obětem. A vyžaduje i peníze, v dnešní době další nedostatkovou komoditu.
Pořádek
První krok by měl být jasný – obnovení pořádku. Jenže to bohužel neznamená mediálně líbivé nasazení pár těžkooděnců, ale dlouhodobou a účinnou přítomnost policistů v ulicích a jejich schopnost zasahovat při každé události sebeméně narušující veřejný pořádek. Všichni, kdo zažili New York před starostou Rudym Giulianim a jeho „nulovou tolerancí“ a po něm, vědí, o čem je řeč a co správně řízená policie (což mimochodem neznamená nutně vysoký policejní rozpočet) dokáže.
Právo
I když – bez rychlých a kreativně fungujících soudů může pochůzkář dělat cokoliv a nic se nezmění. Soudy by měly mnohem lépe rozlišovat, kdo má šanci se napravit a kdo ne. Přidržme se ještě na okamžik amerických příkladů (jakkoliv vím, že do české právní kultury se přenášejí jen velmi těžce). Pokud v USA někdo překročí rychlost, může jako první trest donést soudu třeba dvacet článků z novin o nehodách způsobených vysokou rychlostí a fotky dvaceti pomníčků od cest. Pokud pochopí, soud dosáhl svého rychle a elegantně. A pokud nepochopí, soud by měl při dalším přestupku zasáhnout rychle a tvrdě.
A decentralizace
Mnohem složitější je nově nastavit systém sociálních dávek. Plošné škrty jsou líbivé, ale problém nevyřeší, stejně jako ho nevyřeší nucené práce ordinované všem bez rozdílu. A nejde o to, že česká ústava všem garantuje pomoc v materiální nouzi, jde o to, že administrativně pohodlná řešení nedělají rozdíly mezi těmi, kdo pomoc opravdu potřebují a těmi, kteří jen vědí, jak se uvnitř systému pohybovat.
Místo plošných škrtů bychom tak měli hledat systém, který bude umět posoudit „potřebnost“ a dá skutečnou pravomoc sociálním pracovníkům a starostům, aby určovali, kdo si pomoc zaslouží a kdo ne, případně co pro ni musí udělat. Podmíněná pomoc bude motivovat ty, kteří chtějí svůj život změnit, a stát nebude plýtvat penězi tam, kde to nemá cenu.
Jenže taková změna bude hodně náročná a přinese mnohem méně politických bodů než populistická hesla…
Psáno pro Lidové noviny
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
20. 9. 2011 13:36, Honza
Některé věci popsané v článku jsou správné (některé jiné asi ne), ale hlavní je, že podobná opatření jsou užitečná, ale problém nevyřeší a to ani dlouhodobě. Možná by po nějaké právní/policejní/sociální reformě popsané v článku ta lepší část "nepřizůsobivých" začla trochu pracovat a ta úplně nejhorší by skončila ve vězení, další část by odjela vybírat sociální dávky jinam. Problém je, co s tím rychle se množícím zbytkem. Problém "nepřizpůsobivých" (nejen Cikánů a nejen v ČR, ale všech problematických všude na světě) není ani tak současný stav, ale negativní trend, to že jich je čím dál tím víc. Humánní řešení to nemá. Neřešit to také humánní není. Ultraliberál by jim sebral dávky a nenechal je krást - pomřou i se svými 10 dětmi hlady. Nácek by je i s těmi 10 dětmi poslal do plynu. Levičák je bude dál živit na dávkách. Až bude nepřizpůsobivých většina, tak prachy na dávky dojdou a budou chcípat hlady, poté vybijou a okradou ty zbylé normální lidi a pak se budou bít se mezi sebou. Otázkou není, zda to skončí dobře nebo špatně, ale zda to skončí špatně podle ultraliberála, nácka nebo levičáka.
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.