Seznamte se s Karlem. Je mu dvacet a už je dvojnásobným parazitem. Nejen že Karel („za peníze nás všech“) studuje vysokou školu, ale už rok taky podniká. A drze uplatňuje vysoký – šedesátiprocentní – výdajový paušál. Neplatí žádné daně. Přesto ho stát dře z kůže víc než jeho lenivější spolužáky, které živí rodiče.
Jak vidí kauzu živnostníků parazitů Michal Kašpárek?
Za studenta prezenčního studia do šestadvaceti let platí zdravotní pojištění stát. Sociální pojištění je mu odpuštěno a doba studia se mu počítá jako náhradní doba pojištění. Ovšem právě řečené neplatí v případě, že student začne podnikat a nedejbože v podnikání něco vydělávat – jako náš Karel. V prvním roce podnikání byl ke Karlovi státní moloch velkorysý, nenutil ho platit zálohy na zdravotní ani sociální pojištění. A Karel si pískal. Jako grafik na volné noze sice trávil večery u počítače, ale získával zkušenosti v oboru a dokázal si vydělat průměrně patnáct tisíc měsíčně. Hodně tím ulevil rodičům, kteří mu nemuseli platit živobytí a mohli si dovolit víc utrácet jinde.
Karlovy „růžové“ bitvy
Rok se s rokem sešel a Karel zjistil, že má daleko víc starostí než spolužáci. Musel se popasovat s růžovým formulářem, podat daňové přiznání a přehled o příjmech a výdajích pro sociálku a zdravotní pojišťovnu. Daně díky uplatnění šedesátiprocentního výdajového paušálu neplatil. Zato zdravotní pojišťovně a sociálce musel zpětně za první rok podnikání (štědrému paušálu navzdory) doplatit přes patnáct tisíc korun – čili celý jeden měsíční výdělek. Těžko chápal, že za jeho spolužáky, kteří se nechají živit od rodičů, to všechno zaplatí stát. A on je v nevýhodě. Jen proto, že chce už při studiu získávat praktické zkušenosti a nezůstávat rodičům na krku.
Před týdnem si Karel na Peníze.cz přečetl článek o tom, jak by ráda ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová zatočila s nezaměstnaností.
Když četl, že chce ministryně dotovat zaměstnavatele, kteří dají práci nezaměstnaným do třiceti let a že chce vyplácet osmdesát tisíc těm, kteří jsou evidováni na úřadu práce a rozhodnou se stát podnikatelem nebo živnostníkem, kroutil hlavou. Kdyby za něj stát, navzdory tomu, že podniká, po celých pět let na vysoké škole platil zdravotní a sociální pojištění, dalo by to dohromady (za předpokladu, že by Karel trvale vydělával patnáct tisíc měsíčně) zhruba osmdesát tisíc. Stát ale radši počká, až se student stane nezaměstnaným, skončí na pracáku a pak se rozhodne (s nulovou zkušeností), že začne podnikat nebo to aspoň šikovně předstírá – a na základě toho mu stát vysází osmdesát tisíc na ruku jako dotaci. Vždyť v té době už může mít Karel vybudovanou malou firmičku a dát práci dvěma nebo třem dalším.
Motivace versus solidarita. To jsou často dvě strany jedné mince. Samozřejmě, že Karla finančně nepoloží, když jeho jeden měsíční příjem schramstne sociálka a zdravotní pojišťovna. Od podnikání ho to neodradí. Přece jen si žije celkem slušně a měl by být s ostatními solidární. Kdyby si stejné peníze vydělával v rámci hlavní činnosti (tedy kdyby pouze podnikal a nestudoval), musel by na odvodech ročně zaplatit ještě o sedmadvacet tisíc víc. Nehledě k tomu, kolik by odvedl jako (neparazitující) zaměstnanec.
Můžeme se na to ale podívat taky jinýma očima. Kdyby byl stát ke studentům živnostníkům a podnikatelům alespoň tak velkorysý, jako je ke všem ostatním studentům, mohlo by to leckterého z nich motivovat, aby se vrhnul do podnikání a zařídil se jako Karel. Třeba by pak hašení následků vysoké nezaměstnanosti absolventů nedalo tolik práce. A nestálo tolik peněz.
Co si o tom myslíte vy? Je Karel dvojnásobný parazit? Co by zasloužil? Větší přísnost, nebo velkorysejší podmínky? Nebylo by účinnější než vyplácet sociální dávky a následně dotace pro nezaměstnané absolventy vytvořit jim motivační podmínky k podnikání už v době studia? Své postřehy pište do diskuze. A nezapomeňte nám nechat kontakt. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou z nakladatelství Grada.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
24. 5. 2013 22:14 | Tom
15. 5. 2013 14:15 | Dad
4. 4. 2013 23:00 | iso
4. 4. 2013 22:00 | Petr II
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
4. 4. 2013 18:35 | Pepa Vyskoč
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
4. 4. 2013 17:05 | Petr
živnostenský list mám od svých 20 let, tedy celou dobu, co jsem studoval VŠ. Dnes už to je více než 12 let, co jsem OSVČ. Situaci, kterou popsal Karel, jsem prožil, a je to tak, jak se v článku píše. Pan Mládek to s vyjádřením o parazitujících občanech opravdu přehnal a jestli to myslel vážně (a ne jen, aby se zviditelnil), není to člověk, který by měl být zodpovědný za legislativu. Nicméně nyní už z toho, co se o tom píše, mám pocit, že chtějí někteří podnikatelé ukázat, že oni to vlastně mají úplně nejtěžší. Jako absolvent ekonomického oboru vím už po prvním semestru ekonomie, že podnikatelé podstupují rizika a jaký to může mít dopad na celý život podnikatele. Nestěžuji si, skuteční podnikatelé si nemohou stěžovat, nemohou se litovat, nemohou dokazovat, jak to mají těžké, na to nemají čas, musejí podnikat, jinak nepřežijí. Podmínky pro podnikání v ČR nejsou ideální a státu by se určitě vyplatilo podpořit rozvoj podnikání mezi studenty, čímž by dlouhodobě klesla nezaměstnanost a závislost lidí na státu. Jen si po letech kladu otázku, zda to vlastně stát chce. Nechápu, proč by měl podnikající student platit zdravotní a sociální, když ho za něj, pokud nepracuje, platí stát. Na druhou stranu, je to asi taková lehká příprava, že až student dostuduje, bude to mít ještě těžší. Kdybych se měl znovu rozhodnout, zda začnu podnikat v době studia, udělal bych to. Budu to doporučovat i svým dětem. Má to kromě možného příjmu nejednu důležitou přidanou hodnotu - člověk se mnoho naučí - a to především, jak jednat na úřadech, jak být samostatný a hlavně, jak neřešit, co kde jaký politik plácne - za tu dobu 12 let vidím, že nic zázračného nevymyslela ani levicová ani pravicová vláda. Je třeba se bát komunistů, kterých preference rostou právě díky trapným válkám pravice a socialistů a jiných jen na sebe myslících skupin "politiků". Změnit to ale můžeme pouze my, samostatní podnikatelé, staňme se novými Bati, vyházejme postupně tu sebranku těch, co si říkají politici, a vybudujme si novou hezčí Českou republiku! Bude to trvat, ale jsou zde příklady, kteří to i přes byrokratické nástrahy někam dotáhli a podporují rozvoj měst a obcí. Tam je třeba se koukat, takové jednání je třeba napodobňovat, jedině takovíto lidé postupně něco změní.
4. 4. 2013 17:04 | alena
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
4. 4. 2013 16:53 | alena
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
4. 4. 2013 13:07 | Jiří Rákosník
Náš minulý prezident se zapsal do dějin tvrzením, že nezná čisté a špinavé peníze.
Proč je tedy koruna živnostníka jiná než koruna zaměstnance?
4. 4. 2013 14:41 | Ivan
Šel jsem tam s pevnou vírou, že můj podnikatelský záměr musí vyjít, už jen proto, že mne stát nenechá na holičkách a podpoří mé odhodlání částkou 80 000 Kč.
Řekl jsem na úřadě, že mi stačí, když mi pracovní úřad bude dál platit pojistné, stejně jako nyní v nezaměstnanosti a pokud budu mít výdělky, rád pojistné doplatím.
Ale úředník mi řekl, že takhle to nejde, že mohu dostat pouze příspěvek na hmotný majetek,
jako např. kancelářský nábytek, křeslo, počítač,...
Komise rozhodne o udělení, či neudělení příspěvku. Pokud do 2 let zbankrotuji, musím podporu vrátit.
Dostal jsem pocit, že jsem vstoupil do jiného světa, kde se mluví řečí, které nerozumím.
Pokud chci získat zákazníky, budou je nejspíš zajímat mé schopnosti, získané třeba studiem nebo to, jak se prezentuji na internetu svými webovými stránkami, zda za nimi mohu jezdit,
abych pro ně něco dělal.
To jsou činnosti, které jsou spojeny s úplně jinými náklady. Pokud ale jako OSVČ musím pojištění hradit, jsem trestán za svou aktivitu a snahu postavit se na vlastní nohy, podobně jako student, který chce finančně odlehčit svým rodičům.
Čím mám získat zákazníky? Tím, že si zařídím novou kancelář a sednu si na novou židli nebo na novou židli posadím zákazníka?
Úředník mi také řekl, že by bylo dobré, kdybych získal zaměstnavatele, který by požádal
o státní podporu za to, že mne zaměstnal.
Dnešní zážitek ve mne vyvolal dojem, že SVČ je něco nepatřičného, čemu by se měl řádný člověk raději vyhnout.
4. 4. 2013 14:40 | D
4. 4. 2013 14:31 | ST
4. 4. 2013 14:21 | eďa
Kdepak. Pokud sami sebe neotočíme z toku peněz od chudnoucího intelektuála s tituly před i za jménem k bohatnoucím bruselským istitucím a to každý sám a ve své hlavě o 180 stupňů, pak je mi líto osudů všech uplakaných.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
4. 4. 2013 13:41 | lukos
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
4. 4. 2013 13:36 | lukos
Zobrazit všech 21 komentářů