Kdo spoří, shoří. Kovanda o rychlé cestě do chudoby

Když tuzemští statistici před pár dny zveřejnili červencovou inflaci, kroutili ekonomové i centrální bankéři nevěřícně hlavou. Nikdo nečekal, že spotřebitelské ceny stoupnou meziročně až takhle výrazně – o 3,4 procenta.

Zaskočení jsou i jinde. Třeba v Německu. Míra inflace tam v červenci vylétla dokonce ještě výrazněji – na 3,7 procenta, což je nejvýše od začátku 90. let.

Rapidní inflační tlaky roku 2021 jsou globální záležitostí. Citelná inflace představuje ozvěnu pandemie. Jako když přijdeme po čtrnácti dnech nemoci do kanceláře a musíme – ještě navíc oslabení prodělanou nemocí – dohánět, co jsme během těch dvou týdnů zameškali, vyřizovat všechny maily, a přitom ještě řešit běžnou denní agendu. Také máme méně času, jsme zahlceni, čas je nám drahý. Čas zdražuje.

Ve světě nyní zdražuje čas, zboží a služby. Planeta dohání ztracený loňský rok. Snaží se dohnat ve výrobě, co loni zameškala. Najednou chce svět vyrábět více aut, stavět rychleji, takže chybí automobilové čipy nebo stavebniny. Nestíhají se vyrábět i proto, že ve fabrikách se až donedávna uplatňovala přísná protipandemická opatření, jež výrobu zpomalovala, a tedy zdražovala. Čas jsou peníze. Navíc zuří přepravní krize. Chybí přepravní kontejnery. V Asii se omezuje nakládka kvůli protipandemickým opatřením v přístavech, nyní opět v souvislosti s delta mutací covidu.

Srovnejte to s námi

Zdroj: Shutterstock

• Porovnání běžných účtů

• Porovnání spořicích účtů

• Porovnání termínovaných vkladů

• Porovnání stavebního spoření

• Investice do podílových fondů

Současná inflace je sice převážně jen přechodná, jako když se nám po návratu po nemoci do práce nakonec přece jen podaří dohnat vše zmeškané – jenže na přechodnou inflaci naváží trvalejší inflační tlaky. Patří mezi ně „zelená revoluce“ Evropská unie, která zdraží naprosto vše – o desítky, ba stovky procent. V červenci představený návrh klimatického balíku EU cíleně zdraží vše produkované fosilní energií nebo díky ní provozované, včetně oceli, cementu, hliníku, aut, bydlení, elektřiny, letenek, zboží z dovozu, od elektroniky přes oblečení po potraviny...

Kvůli rapidní inflaci dnes bohužel platí dvojnásob, že „kdo spoří, shoří“. Běžné spoření je dnes prakticky nejrychlejší cestou do chudoby – kvůli rekordně nízkým, skoro nulovým úrokovým sazbám na vkladech v bankách.

V Německu jsou na tom ještě hůř. Vykazují teď vyšší inflaci, přičemž řada Němců má na svých vkladech dokonce záporné nominální úročení. Záporný úrok na vkladech je důsledkem sdílení eura a politiky Evropské centrální banky. Ta nemůže dopustit bankrot Řecka a Itálie, pročež právě drží své úroky rekordně nízko, až v záporu. Evropská centrální banka se tak ocitá v „pasti dluhu“, čelí praktické nemožnosti své úroky zvýšit. Za záchranu Řecka a Itálie, a tedy za záchranu eurozóny jako takové, platí i Češi, byť méně než Němci; méně, než pokud by eurem přímo platili.

I Čechům se totiž citelně snížilo tempo zhodnocování úspor. V 90. letech, levicí dnes tolik odsuzovaných, bylo ještě možné „žít z úroků“. Dnes už to možné není. Současnost straní dlužníkům a rozhazování, zatímco škodí věřitelům, střadatelům a odpovědnému hospodaření. Levici se taková doba zvráceně zamlouvá, přestože nedílnou součástí odpovědného hospodaření je také omezení plýtvání, včetně toho s přírodními zdroji.

V polovině 90. let se při roční výpovědní lhůtě na kapitálové vkladní knížce dočkal střadatel úrokové sazby třeba čtrnáct procent. Kdo si tedy takovou vkladní knížku založil třeba koncem roku 1994, těšil se během následujících dvanácti měsíců ze zhodnocení svých úspor o 4,9 procenta nad úroveň inflace. Spotřebitelská inflace totiž v roce 1995 činila 9,1 procenta.

Jak to vidí Dominik Stroukal

Zdroj: Shutterstock

„Haléř k haléři a ze dvanácti bude groš,“ říkávala babička. Groš míval čtrnáct haléřů. Takže tu máme neuvěřitelný roční úrok 16,7 procenta. Co bychom dali aspoň za 1,67 procenta! Proč nám banky nechtějí úročit vklady, i když to dřív dělaly?

Zabili spoření, parchanti! Kdo neutrácí, prodělá

Průměrná hrubá měsíční mzda odpovídala ve stejném roce 8307 korunám. Kdo tedy chtěl v roce 1995 „žít z úroků“ tak, aby reálné roční zhodnocení jeho úspor odpovídalo částce průměrné hrubé roční mzdy, 99 684 korun, ten musel na knížku vložit lehce přes dva miliony korun, zhruba 2 035 000 korun. Jednalo o přibližně dvacetinásobek tehdejší průměrné roční mzdy. Dnes by takové peníze na „žití z úspor“ nestačily ani vzdáleně. Dokonce ani vklad odpovídající tisícinásobku současné hrubé průměrné roční mzdy dnes vůbec nestačí.

Situaci se lze přizpůsobit tím, že omezíme držení úspor na běžných vkladech či spořících a termínových účtech. Tyto peníze je místo toho potřeba investovat. Potíž je v tom, že investování je vždy rizikovější než spoření. I když lze najít investiční produkty, které jsou poměrně málo rizikové, stále platí, že bez podstoupení rizika ztráty peněz dnes člověk peníze ztrácí najisto.

Je zkrátka potřeba podstoupit riziko investování, aby nám peníze nepožíralo spoření, respektive inflace vyšší než úrok na vkladech.

Autor je hlavním ekonomem Trinity Bank a členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Ať jste v pohodě

Zdroj: Shutterstock

• Investice pro začátečníky. Kam s penězi, když už vás štve spoření v bance
• Jak porazit inflaci. Spořicí účet už nestačí
• Začít investovat? Nemám dost peněz. Experti radí, co s tím
• Jak vybrat akcie a kde je koupit. Návod pro začátečníky
  
• Běžný účet láká na úrok, který překoná spořicí účty
• První Dluhopis Republiky už lze koupit bez poplatku
• Porovnání stavebního spoření. Kdo má teď nejlepší
• Kolik vydělalo vaše penzijní připojištění? Tohle vás nepotěší
• Nemáte akcie z kuponovky? Nová služba hledá zapomenuté miliardy

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Je členem Národní ekonomické rady vlády. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace. Vydal... Další články autora.

Navštivte svět soudobého umění

Letní výtvarný salon KodlContemporary představuje přední osobnosti současné umělecké scény na výstavě v Galerii KODL.

Více informací

Sdílejte článek, než ho smažem