Ministerstvo se korupce nebojí

Postoupení smlouvy rubopisem je nový institut, který reaguje na potřeby praxe. Dle dosavadní právní úpravy mohli účastníci smluv převádět svá práva a povinnosti ze smlouvy jen obtížně. Zvláště chtěl-li je převádět účastník synallagmatické smlouvy (tj. smlouvy, v níž oba účastníci měli nějaká práva, ale současně i povinnosti vůči sobě navzájem), musel tak činit dvěma smlouvami (smlouvou o postoupení pohledávky a smlouvou o převzetí dluhu) či smlouvou smíšenou, která obě smlouvy pojmula do jedné.

Smluvním stranám tak NOZ dává prostor převést práva i povinnosti na jinou osobu (postupníka) jednou smlouvou. K postoupení nemůže nikdy dojít bez souhlasu postoupeného, je však možné, aby udělil souhlas dopředu. Nejde to u každé smlouvy, ale jen u smlouvy, jejíž povaha to umožňuje (tj. není vázána např. na osobní vlastnosti jedné ze stran).

Umožnění postoupit smlouvu rubopisem jen dovádí možnost postoupení smlouvy do té nejjednodušší formy – nemusí se uzavírat další smlouva mezi postupitelem a postupníkem, postačí toliko rubopis na smlouvě původní (mezi postoupenou stranou a postupitelem); rubopis sám je dokladem o uzavření smlouvy mezi postupníkem a postupitelem. Záruku právní jistoty představuje fakt, že je to možné pouze u smlouvy v písemné formě a postupník má jednoznačnou možnost se seznámit se zněním původní smlouvy.

K možnosti postoupení smlouvy blankoindosamentem: Ust. § 1897 odst. 2 NOZ výslovně odkazuje na aplikaci ustanovení, která upravují náležitosti rubopisu a stanoví, kdo je osobou oprávněnou z rubopisu a jak své právo prokazuje. Jestliže zákon směnečný a šekový umožňuje převod blankoindosamentem (§ 13 odst. 2), je z výslovného odkazu v NOZ dovodit, že bude využitelný i pro postoupení smlouvy, neboť se jedná o úpravu náležitostí rubopisu.

Na rozdíl od směnky není možné, aby hned zkraje smluvního vztahu vznikla situace jako u směnky s blankoindosamentem, neboť účastník smlouvy nemůže zůstat „nevyplněn“ (nelze uzavřít smlouvu s „nikým“). Ke dni uzavření smlouvy postoupený ví, kdo je jeho smluvním partnerem a ví, komu má plnit a po kom má plnění požadovat (dokud mu není postoupení smlouvy prokázáno či oznámeno, je takovou osobou postoupené straně poslední známý subjekt – druhá smluvní strana; jakmile je jí postoupení oznámeno či prokázáno, je tímto subjektem nová osoba) tzn. druhá strana je vždy určitelná.

Je-li zkoumána možnost „zneužití“, pak je nutné upřesnit vůči komu. Z povahy věci to může být zejména vůči postoupené straně (tj. té smluvní straně, která zůstává v původní smluvní pozici) … ta má však obranu v rámci ustanovení § 1899 NOZ, které jí umožnuje prohlášením, že osvobození postupitele odmítá. Učiní-li tak, bude moci po postupiteli požadovat, aby namísto postupníka splnil povinnosti, které postupník postoupením smlouvy převzal, ale nesplnil. Dle § 1900 navíc postoupené straně zůstávají zachovány všechny námitky ze smlouvy i proti postupníkovi. Pokud jde o jiné námitky (které neplynou přímo z postupované smlouvy) vůči postupiteli postoupené straně zůstávají zachovány pouze, pokud si to ve smlouvě (resp. v souhlasu s postoupením) vyhradila; na tuto eventualitu musí tudíž pamatovat dopředu.

Obecně je třeba říci, že se jedná o smluvní institut, jehož obsah je převážně závislý na vůli stran. Jestliže některá z nich nechce, aby k postoupení smlouvy v budoucnu došlo, tak má právo svůj souhlas odepřít/neudělit jej, což platí i pro postoupení práv a povinností ze smlouvy rubopisem dle § 1897. Vzhledem k faktu, že právní řád již dnes umožňuje převod cenných papírů tímto způsobem, nevidíme zde žádné důvody proč tuto cestu nezpřístupnit i pro postoupení smlouvy.