Vystudoval v Brně matematiku a fyziku, ale hned po škole se vrhl do online světa. Nostalgicky o sobě hovoří jako o prvním českém PPCčkáři – s Markem Prokopem spoluzakládali před jedenácti lety v internetové agentuře H1.cz oddělení věnující se právě tomuto typu marketingu. Rok nato si Jaromír Klimek vymyslel další projekt, s bratrem provozoval úspěšný komunitní web pro fotografy PhotoExtract.com.
„Na Google plus jsme dosáhli dvou a půl milionu followerů, web mně skrze prodej reklamy největším českým fotografickým e-shopům pohodlně uživil. Jenže trend digitálních fotoaparátů kvůli mobilním telefonům dneska výrazně opadl. Už někdy v roce 2012 jsem věděl, že to jde moc dolů, a hledal jsem něco nového,“ popisuje pětačtyřicetiletý Klimek.
A tak se vrhl do něčeho, čemu vlastně vůbec nerozuměl – založil firmu na sdílení aut.
Jak vás napadlo z internetového marketingu a webu pro fotografy přesedlat zrovna na carsharing? To je úplně jiný byznys, ne?
Říkal jsem si tehdy, že by nebylo od věci najít něco s přesahem od offline světa. Deset let jsem měl jen čistě internetové projekty, celou dobu jsem dělal z domu a už jsem cítil, že chci doslova ven. V zahraničí jsem zrovna na sdílení aut narazil a líbilo se mi to. V Česku tehdy v roce 2013 už jeden carsharing fungoval, Autonapůl. Ale neměli v autech telematiku, takže při předávce se vždycky museli klienti fyzicky potkat a předat si klíčky. To mě moc neoslovilo.
Takže jste si řekl, že to uděláte po svém a líp?
V Německu už tehdy fungovaly stovky carsharingů, potenciál na další podobnou službu byl i u nás. Nadhodil jsem to manželce, ta mi řekla, že jsem se zbláznil. Já byl totiž na tom, co se znalostí aut týká, poměrně bídně. Pod kapotu svého prvního jsem třeba nakoukl až tak po dvou měsících. Nicméně přemluvil jsem ji, že do toho spolu půjdeme. Na podzim roku 2013 jsme koupili první auto. U carsharingu musíte řešit dvě oblasti. Zaprvé auta, což moje silná stránka nebyla, ale pak také tu ajťáckou část práce, a tam jsem si byl jistý dost. Naprogramovali jsme si všechno sami, lákala mě právě celá technologická složka, možnost vymyslet systém, jak to bude fungovat.
Koupit si software od nějaké globální společnosti jste nechtěl?
To je samozřejmě nejjednodušší cesta: chcete provozovat carsharing, máte dost peněz, koupíte auta a od jednoho z globálních poskytovatelů i licenci na software a telematiku – a máte hotovo. Ale já v Brně začínal se dvěma auty, přičemž minimální počet pro koupi licencí byla stovka. A hardware na jedno auto stál přes 30 tisíc korun plus ta licence. Nechtěl jsem utopit tolik peněz kvůli dvěma autům. Tak jsem vymyslel s najatým programátorem systém vlastní a od začátku to bral jako konkurenční výhodu. Díky tomu jsem třeba mohl poznat lépe trh, zpočátku klienti rezervovali auta telefonem a já se s nimi seznámil a zjišťoval, co jim vyhovuje a co ne.
Jak velká investice byla na začátku potřeba?
Za první dva roky jsem dal milion korun ze svého, milion získal od prvního investora Pavla Mrnuštíka a zhruba milion jsme měli na tržbách.
Překvapily vás zpočátku nějaké peripetie? Zvlášť, když jste byl v oboru úplný nováček?
Byl jsem připravený na to nejhorší. Protože když napíšete na Facebook „chystám carsharing“, každý vám to začne komentovat, buď vtipy jako manželka a auto se nepůjčujou, anebo všichni sýčkují, že vám zákazníci auta zničí a podobně. Zpočátku jsem proto byl až přehnaně opatrný a realita mě nakonec příjemně překvapila.
Čeho jste se nejvíc bál?
Že lidé budou s auty nakládat hodně špatně. Ale nakonec takovou zkušenost nemáme, samozřejmě je neopečovávají jako vlastní, navíc auta stojí na ulici a jejich opotřebení logicky vyšší je. Ale nemáme extrémní náklady na opravy.
Vrátím se k tomu sdílení manželek a aut. Jak u nás lidé carsharing vnímali a vnímají? Je za ty tři roky, co fungujete, znát posun?
Už je to lepší, ačkoli carsharing pořád ještě moc lidí nezná. Líbí se mi na něm, a tím ho taky často propaguju, že je přínosný pro různé skupiny lidí, dokonce i pro své odpůrce, co nadávají, že to je komunismus a auta se nepůjčují. I tihle hateři mají díky nám víc míst na parkování. A je to přínos i pro město, ubyde v něm aut, jedno sdílené auto nahradí pět až patnáct vozů, kterých se lidi zbaví rádi, když mají alternativu. V Praze, kde teď začneme taky jezdit, má carsharing podporu magistrátu. Na počátku pokryjeme celkem osm oblastí. V Brně už tři roky o spolupráci s městem jednáme a já optimisticky už dva roky tvrdím, že se to vyjednávání chýlí ke konci. (smích)
Jak jste namyslel podmínky, jak bude AJO fungovat? Inspiroval jste se v zahraničí?
Ano, sezobal jsem z různých zemí to, co jsem myslel, že by v Česku mohlo fungovat nejlíp. A trefil jsem se, vlastně jsme nemuseli nic moc měnit.
Kolik máte aut? A proč zrovna Dacie, to není úplně vychvalovaná značka… Stejně jako pohon na LPG.
V Brně teď máme třináct aut a pořizujeme dvacet nových, patnáct z nich půjde do Prahy. Těch dvacet nových budou Fabie III combi, předchozí jsou Hyundai i10, Dacia Logan MCV a Opel Meriva. A proč jsem tehdy vybral Dacie? Měl jsem vybráno úplně jiné auto, ale šel jsem se pro klid v duši podívat i na Dacii Logan, protože papírově vypadala dobře. No a první dojem byl, že to není vůbec špatné auto. Dacia pod křídly Renaultu pořádně vyrostla. A právě s pohonem na LPG patří ke špičce, velmi rychle na plyn z benzínu přepíná. Pohon na LPG beru jako naši výhodu, protože tím srazíme ceny za kilometr o korunu oproti konkurenci. Ale je pravda, že v Praze teď nabídneme za příplatek už i auta bez LPG kvůli podzemnímu parkování.
Jak fungují zóny, ve kterých se auta nacházejí? Dá se mezi nimi přejíždět?
Ne, auto musíte vrátit tam, odkud si ho vezmete. Například na Nových sadech u brněnského hlavního nádraží máme dvě vyhrazená placená stání, odkud auto vyzvednete a zase ho tam vrátíte. Jinde je jako zóna vedena třeba celá ulice nebo blok ulic, u nichž víme, že se tam zaparkovat vždycky nějak dá.
Narodil se v roce 1971 v Českém Těšíně. V Brně vystudoval učitelství – matematiku a fyziku na Přírodovědné fakultě Masarykovy univerzity. Hned po škole a civilní službě se začal věnovat marketingu a IT. Provozoval e-shopy s knihami, které studenty připraví na přijímačky na vysoké školy. Posléze s Markem Prokopem spoluzakládal před jedenácti lety PPC oddělení v H1.cz. Před deseti lety založil se svým bratrem komunitní web pro fotografy PhotoExtract.com. V roce 2013 Klimek spolu se svou manželkou Denisou založili společnost Klimek Motion, provozující AJO carsharing, dnes jsou nejvýznamnějšími spolumajiteli této firmy JIC VENTURES a Pavel Mrnuštík, a díky loňskému úspěšnému crowdfundingu mají přes dalších dvě stě investorů. Jaromír Klimek má dvě dcery, žije na Brněnsku.
Půjčit si auto jinde, než kam ho budu vracet, nejde?
Ne.
Takže jste vlastně totéž co fyzická půjčovna? V čem je rozdíl?
Trochu si podobní opravdu jsme. Ale na rozdíl od té půjčovny vám auto půjčíme i jen na hodinu a se sazbou 15 korun za 60 minut. Můžete si ho vyzvednout v režimu 24 hodin 7 dní v týdnu. Takže i třeba v sobotu v deset večer. Vypadá to jako drobnost, ale je to klíčové, to vám žádná půjčovna nenabídne.
A nemají lidé zájem i o to, že by auto vraceli jinde, než odkud vyjeli? Zvlášť, když teď expandujete i do Prahy?
Zájem mají, ale nám by se to nevyplatilo. Hned po vás má auto třeba rezervované někdo jiný, a kdybych já dovolil vozu odjet do Prahy, co budu dělat s následnými rezervacemi v Brně? Na to bychom museli mít hrozně moc aut, pro Prahu třeba sedm set, a ještě je různě rozvážet. V Brně, jak je malé, by to nemělo smysl vůbec. Jednocestný meziměstský způsob neexistuje nikde po světě.
Kolik klientů, stálých i jednorázových, jste za první půlrok získali? A kolik jich máte dnes?
V Brně AJO celkem obsloužilo zhruba pět set klientů, z toho se jich přes tři sta stalo pravidelnými uživateli této služby. V Praze to, doufáme, poroste rychleji, hustota zástavby a problémy s parkováním tam jsou větší, potenciál oproti Brnu je myslím tak desetkrát vyšší. je tam ovšem víc konkurentů a vstup na trh bude horší, nebudeme jedni z prvních jako v Brně.
Budete mít v Praze stejné sazby jako v Brně?
Zatím ano, uvidíme, jak vše půjde. Když auta hned zmizí, tak logicky zdražíme.
V pokračování rozhovoru s Jaromírem Klimkem se dozvíte, kdo a jak nejčastěji sdílení aut využívá, komu se vlastně carsharing vyplatí a jaké plány má s AJO dál. Nápověda: moc se těší na samořiditelná auta:
Kristýna Kašpárková
Navštivte svět soudobého umění
Letní výtvarný salon KodlContemporary představuje přední osobnosti současné umělecké scény na výstavě v Galerii KODL.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
6. 5. 2017 19:08, Veterán
Je mi líto, ale opět popisujete jen a jen vylepšenou půjčovnu aut.
A v našem městě jsou dvě půjčovny, které bez problémů přivezou auto na požadované místo, opět ho vyzvednou a půjčují i na půl dne. Na hodinovou půjčku je asi lepším řešením taxi.
Sdílení skutečně není to, že nakoupím vybavení a půjčuji ho. Sdílení je, že vlastním něco co používám a v nevyužitém čase to nabízím ostatním lidem. Podle článku by sdílením bylo i koupení hotelu a poskytování ubytování i na jednu hodinu.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (19 komentářů) příspěvků.