Nedávno jsme si v úvodu jednoho článku citovali z občanského zákoníku:
„Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci.“
Řeč byla o tom, kdo ručí za věci, které si odložíte v restaurantu, u holiče, v čekárně u doktora, v divadelní šatně…, ale taky v práci:
A dnes si dopovíme zbytek téhož paragrafu:
„Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství.“
Háček je ale v tom, že provozovatel parkovišť a garáží nemusí poskytnout náhradu za odcizené nebo poškozené vozidlo vždycky. Odpovědnost nedopadá navšechna parkoviště, garáže a jiné parkovací plochy, nýbrž jen na ty, jejichž provozovatel hlídání garantuje. Rozhodující není, co si myslí parkující zákazník, ani to, kolik zaplatí, ale jen to, jestli provozovatel ostrahu a hlídání skutečně nabízí. Hlídané parkoviště zkrátka není kterékoli parkoviště, kde se umístění vozidla zpoplatňuje. Pokud se ostraha neinzeruje, za svoje peníze si pořizujete jen krátkodobý pronájem parkovací plochy.
Na to narazil i řidič, který svůj spor, který vedl s provozovatelem parkoviště o náhradu škody za ztracené auto, hnal až k Nejvyššímu soudu.
Přišli na Peníze.cz, srovnali a ušetřili. Vyzkoušejte si to taky, stačí si vybrat, jak byste povinné ručení nebo havarijko rádi sjednali:
V 6.11 ráno řidič parkuje na placeném parkovišti. V 16.40 zjišťuje, že se auto ztratilo.
Parkoviště, ze kterého auto zmizelo, je obehnané plotem, vjezd a odjezd zajišťuje závorový systém, je tu mobilní buňka. Parkoviště je označené jako P+R.
Zkratka P+R znamená park and ride, tedy zaparkuj a jeď. Taková parkoviště mají sloužit návštěvníkům města, kteří tu odstaví své auto a dál pokračují hromadnou dopravou. Jejich smyslem je omezit dopravu v centru, proto je často zřizují a provozují sama města nebo jejich firmy.
I toto parkoviště je provozované městem. Vybírá se na něm 20 korun, vysoké parkovné by řidiče od přesednutí na městskou dopravu odrazovalo. Ovšem nízká cena sama o sobě neznamená, že je provozovatel parkoviště venku z odpovědnosti za ztrátu auta. Nízké parkovné totiž ještě nevylučuje, aby parkoviště bylo hlídané. V tomto případě ale město – a to je jádro rozsudku – žádnou ostrahu parkoviště nikde neinzerovalo, neslibovalo a nenabízelo. Soud se zabýval i tím, jestli řidič nemohl i přesto nabýt na nějakém jiném základě dojmu, že jeho vozidlo bude hlídané, a že mu proto město odpovídá za škodu.
Oplocení spolu se systémem automatických závor napojených na výběrný systém má sice určité ochranné prvky. Chrání ale především provozovatele, aby mu lidé neodjížděli z parkoviště bez placení, a brání úplně libovolnému pohybu po parkovací ploše, jejich účelem není zabránit odcizení auta. Ani mobilní buňka umožňující přítomnost personálu ještě neznačí, že tu je obsluha hlídající vozidla. Z prosté přítomnosti mobilní buňky na parkovišti bez přítomnosti hlídače nelze při zdravém úsudku vyvodit, že parkoviště je hlídané.
Jak se věci mají, se přitom snadno dalo zjistit nahlédnutím do provozního řádu parkoviště. V něm totiž město zákazníkům dalo na vědomí, že parkoviště hlídané není a že parkovné se platí výslovně jen za pronájem parkovací plochy.
V soudním sporu o náhradu škody tedy dostalo přednost žalované město a řidič přišel zkrátka.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
