Česko „na Trumpa“: stát rozděluje rodiny, i když nemusí

Rozdělování rodin imigrantů a umísťování dětí do ústavů je hanebná, sadistická praktika. Ale jak připomíná Tyler Cowen, rodiny bez povolení ke vstupu nejsou jediné rodiny, které se ve Spojených státech rozdělují. Vlastně jich je velmi výrazná menšina. Přes milion amerických vězňů a vězenkyň má děti mladší sedmnáct let a jen sedmina z nich je vidí častěji než jednou za měsíc. Šedesát procent matek je přitom za mřížemi za nenásilnou trestnou činnost a je na místě ptát se, jestli by nebylo pro všechny lepší, kdyby si trest odbyly v domácím vězení.

Když ve Světlé není místo, zákon neplatí

V Česku je podle čerstvé Statistické ročenky Vězeňské služby ve výkonu trestu kolem patnácti set žen, skoro dvakrát víc než před deseti lety. Na celou zemi už od roku 2002 připadá jediná věznice, ve které u sebe vězněné matky můžou mít děti. Je ve Světlé nad Sázavou, rodinné oddělení má kapacitu 15 žen a 20 dětí. Těm nesmí být víc než tři roky, z čehož taky plyne, že kdo má delší trest, má smůlu.

Vězení, ve kterém by s dětmi mohli pobývat otcové, v Česku není ani jedno. Samoživitelů máme sice méně než samoživitelek – ale vězňů zas podle ročenky dvanáctkrát víc než vězenkyň. O existenci dětí, které po odchodu otce do vězení přijdou o jediného rodiče, to cosi napovídá; statistiku potomstva česká Vězeňská služba bohužel nevede. Zato víme, kolik odsouzených je u nás v domácím vězení: podobně jako v Americe míň, než by mohlo.

Zvláštním případem je pak oddělování dětí od rodičů vazebně stíhaných, neodsouzených, na které se musí pohlížet jako na nevinné. Děti se s rodiči můžou vidět jen při návštěvách jednou za dva týdny, pokud ředitel věznice nesvolí k výjimce. Matkám sice zákon o výkonu vazby umožňuje ponechat si u sebe alespoň dítě, které se jim ve vazbě narodí, na to ale musí být zrovna volno ve Světlé nad Sázavou. Navíc se proti umístění dítěte ve věznici například nesmí postavit pediatr, jak zjistila obviněná žena, které novorozence odebrala Vězeňská služba a zastal se jí teprve Ústavní soud.

Nešetříme zadarmo

Státní instituce to hrají „na Trumpa“ nejenom v případě vězněných a stíhaných. Úřad veřejného ochránce práv po léta upozorňuje na příliš horlivé úředníky a úřednice sociálky. OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) opakovaně umísťuje děti do ústavů a k pěstounům dřív, než vyčerpá všechny dostupné možnosti, někdy při tom dokonce rozděluje sourozence. I když formálně nelze děti rodičům sebrat kvůli nevhodnému bydlení, v praxi se to podle různých šetření ombudsmana dělo; „je až zarážející, jak často“ – statistika v principu nelegální praxe k dispozici pochopitelně není.

Že jde pořád o mainstream, potvrzuje i (nepochopené) doporučení pracovnice ústeckého Člověka v tísni maminkám z rušených ubytoven, aby zvážily dočasné umístění dětí do Klokánku, protože by jim v rámci „obvyklých postupů orgánů sociálně-právní ochrany“ mohly být předběžným opatřením odebrány a umístěny do dětského domova.

Ne že by to z rozpočtového pohledu dávalo jakýkoliv smysl: za dítě v ústavu platí stát 778 tisíc, za pěstounskou péči třetinu, zatímco mnoha ohroženým rodinám by k důstojnému bydlení prostě pomohl mnohonásobně nižší jednorázový příspěvek na kauci.

V seriálu zrůdnost, v Americe zrůdnost, u nás…?

V obou případech se nabízí častá námitka, že by lidé případný měkkosrdcatější přístup státu zneužívali. Rodiče by byli náchylnější k majetkové a nedbalostní trestné činnosti, protože by věděli, že dokud není dětem osmnáct, soud bude před bání preferovat domácí vězení. Taky by si třeba dětí nasekali víc, než jsou schopní za všech okolností uživit, protože by nakonec vždycky někde bydleli, spolu.

Dá se to obrátit: když akceptujeme hrozbu oddělování dětí od rodičů jako prevenci nežádoucího chování a motivaci k vyšší ekonomické produktivitě, chováme se stejně jako bankéř z montypythonovského skeče, který požadoval do zástavy tři děti žadatele o půjčku a nenechal se ukecat, aby vzal místo toho nejmladšího psa. Když se to děje v komediálním seriálu, vidíme, jak je to zrůdné. Když to dělá Trump, vidíme, jak je to zrůdné. Proč to nechceme vidět kolem sebe?

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem