ANO je pokračování ODS jinými prostředky

V časech každotýdenních protivládních demonstrací přerůstají řeči o „rozdělené společnosti“ do řečí o „studené občanské válce“. Takový patos nám brání vidět, kolik společného toho vlastně mají ANO a ODS, která na antibabišovské rétorice postavila své úspěšné kampaně do Sněmovny i do obecních zastupitelstev.

Dvě nejsilnější strany jsou přes dílčí rozdíly pokračovatelem myšlenkového proudu, který se táhne od „rozumnějších“ normalizačních komunistů přes devadesátá léta do současnosti, a který slibuje „prostě zařídit“ úspěch společného podniku, když jeho provoz nebude narušovat zbytečné žvanění. (Jeden bývalý předseda Zelených, který byl šikovnějším glosátorem než politikem, ten proud pojmenoval „technokratické kontinuum“.)

Vašku, ty jsi nejlepší

Nejdřív historická vsuvka. Kritici ANO vyčítají, že jde o stranu nedemokratickou, řízenou shora autoritativním, charismatickým vůdcem. Mají naprostou pravdu. Není to ale první taková strana, která v porevolučním Česku sbírala mezi čtvrtinou a třetinou hlasů a úřadovala v několika vládách po sobě. To byla právě ODS. Václav Klaus neměl v první volbě předsedy po založení strany na jaře 1991 protikandidáta a uspěl poměrem 220 ku 9 hlasům. Poprvé se mu někdo postavil až po šesti a půl letech: Klaus tenkrát v prosinci 1997 porazil Jana Rumla poměrem 227 ku 73 delegátům a Ruml s ostatními rebely ODS opustil. Klaus zůstal předsedou dalších pět let, protikandidatuře už nikdy nečelil.

Pokud si chcete připomenout, jakých rozměrů v devadesátých letech dosahoval kult Klausovy osobnosti, podívejte se, jak ho v roce 1996 v šatně vítali zlatí hokejisté. Necelý měsíc před parlamentními volbami (!) hráči národní reprezentace (!) sborově zpívají premiérovi (!): „Vašku, ty jsi nejlepší, ty umíš nejlíp počítat. Ty máš všechno v malíku, jsi nejlepší z Vašíků. […] Ty jsi tu náš generál, my jsme tady zbytečný.“ Teprv potom (nejde o sestřih) následuje skromnější děkovačka trenérovi. Ani ty nejdevótnější projevy servility k Andreji Babišovi (připomeňme slova Radmily Kleslové o „velkém tvrdém“ manažerovi) nedosahují takové úrovně trapnosti. Je nepředstavitelné, že by dnes takovouhle tupou oddanost prokazoval Babišovi kterýkoliv národní tým. A nebyl to ojedinělý úlet: nakolik byla česká společnost zhypnotizovaná nadějí, co všechno nejlepší počtář zařídí, připomíná třeba film Igora Chauna Léčba Klausem.

Co je dobré pro byznys, je dobré pro republiku

Fast forward do současnosti. Nejsilnější vládní a nejsilnější opoziční strana si spolu víc než s ostatními sedmi sněmovními subjekty rozumějí v jedné věci: že je vrcholnou hodnotou ekonomický úspěch. ANO na něm od začátku zakládá svůj marketing: úspěšný podnikatel vstupuje do politiky, aby stát řídil jako firmu; samozřejmě se předpokládá, že taky úspěšnou. Skutečný úspěch člověk přitom může zažít jenom v soukromé sféře, ne ve veřejné správě, nezisku nebo při péči o blízké a dobrovolničení. Jen v soukromé sféře se opravdu maká – jen tam se tvoří něco, co se dá prodat ostatním. Občanská společnost je se svým věčným kverulantstvím ekologů a feministek převážně zátěží na těžké cestě k úspěchu. Právě k němu by taky mělo vést vzdělání, přinejmenším na veřejných školách: k vyšší uplatnitelnosti na trhu práce. Ta potěší firmy, a co potěší firmy, to je přece dobré pro nás pro všechny. V tomhle všem se ANO potkává s ODS. Díky většímu důrazu ANO na (některá) sociální témata se snad dá říct, že zatímco ODS je strana pro ty, kteří si připadají úspěšní, ANO se obrací k těm, kteří by úspěšní být chtěli.

Na úspěchu samotném není nic špatného a těžko si představit stranu, která by neslibovala úspěšnou zemi plnou úspěšných lidí. Obvykle si ale na fangli vystrčí něco jiného. Piráti transparentnost a veřejnou participaci, lidovci tradice, TOP 09 buržoazní étos slušnosti a tolerance, sociální demokrati společenskou soudržnost, SPD přímou demokracii, Zelení ochranu životního prostředí.

Pravda, ODS často napadá ANO z pozice pravicově pojímané svobody: necpěte se tolik do soukromého podnikání a míň přerozdělujete. Znovu zavzpomínejme: EET není prvním nástrojem nonstop digitálního dohledu nad soukromým sektorem. Vláda Petra Nečase odpověděla na metanolovou tragédii povinným instalováním online kamer do lihovarů. Než bylo Čapí hnízdo, měli jsme Rybu domácí v režii ministrů zemědělství za ODS; 178 milionů korun převážně z eurodotací, na kterých vydělal leckdo, jen ne rybáři. Rétorika jak z Hayeka je jedna věc, reálpolitika druhá.

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

---

Koupit Finmag

Kdo proti komu

Nedopouštím se tohohle whataboutismu proto, abych obviňoval demonstranty z pokrytectví ani abych přesvědčoval, že jsou ODS a ANO dvě strupatá ramena stejného ďábla. Ani jedna z těch dvou stran přinejmenším nepatří k tomu nejšílenějšímu, co v prostoru bývalého východního bloku po devětaosmdesátém vzniklo. A rozdílný pohled na věci symbolického významu – tedy jestli může mít spolupracovník StB moc výkonnou, nebo „jenom“ ekonomickou – může pořád být dobrým důvodem k obsazení náměstí.

Budoval jsem si půdu pro pár poznámek:

Za prvé, pokud je vám čtyřicet plus, existuje zhruba třetinová pravděpodobnost, že jste v devadesátých letech volili ODS, přes všechny skandály a přes zpětně neuvěřitelný kult jejího zakladatele. Jestliže dnes nechápete, jak může být třetina lidí tak zhypnotizovaná, že podporuje Andreje Babiše, podstatný díl odpovědi máte v takovém případě zasunutý někde ve svých vzpomínkách.

Za druhé, že je ANO strana řízená autoritativně shora, ještě neznamená, že to tak musí zůstat napořád.

Za třetí a především: pokud připustíme, že je střet ANO a ODS spíš symbolický než hluboce hodnotový, může být podnětnější mluvit o společnosti rozdělené ne do táborů příznivců ANO a ODS, ale do táborů příznivců ANO a ODS a těch ostatních. Dělící čárou – stále samozřejmě jen jednou z několika – je pak pohled na to, jestli má být politik hlavně manažer, který v oboustranně zajišťovaném klidu na práci zařizuje občanům nové kilometry dálnic, nebo jestli se po něm chce i šíření jiných ideálů, než je efektivita.

Fotka: AFP Photo Mike Persson / Profimedia.cz

Navštivte svět soudobého umění

Letní výtvarný salon KodlContemporary představuje přední osobnosti současné umělecké scény na výstavě v Galerii KODL.

Více informací

Sdílejte článek, než ho smažem