Proti tomu, aby stát platil školní obědy dětem z chudých rodin, se ozývá už jen poslední významnější hlas, a to chraplák předsedy senátu Jaroslava Kubery z ODS.
Napříč oběma komorami parlamentu jinak panuje aspoň verbální shoda na tom, že by měla společnost pomáhat tam, kde rodiče nemůžou nebo nechtějí doplatit pětadvacet korun a dítě ve škole hladoví. Hraje se už „jen“ o to, jestli s dětmi z chudých rodin krmit i potomky středních a vyšších tříd. A to i z peněz, které na daních – aspoň na té z přidané hodnoty a na spotřební – odvedou i úplně nejchudší členové společnosti.
Máloco dráždí smysl pro spravedlnost jako přerozdělování od chudých k bohatým. Krnovská samoživitelka pošle pětinu z ceny krabičky tamponů do Prahy, aby děti tamní honorace roznimraly oběd a vrátily ho nesnězený. Něco takového se považovalo za morálně přijatelné naposled za feudalismu. Vášnivou debatu o „asociálním socialismu“ ale můžeme vrátit k zemi jednou připomínkou: podobný prvek přerozdělování od chudých k bohatým v sobě má nespočet společenských mechanismů, které žádné vášně nevzbuzují. Prostě jsme si na ně zvykli a nemáme k nim jinou podobně široce akceptovatelnou alternativu.
Uveďme si několik příkladů toho, co dnes i ti nejbohatší dostávají od státu „zadarmo“:
Kromě ministerstev školství a sociálních věcí přispívá nemajetným dětem na školní stravu také soukromá nezisková iniciativa Obědy pro děti. Co si o mumraji kolem obědů zdarma myslí její zakladatelka Ivana Tykač a co vlastně k podporování chudých dětí vedlo ji?
Něco z toho intuitivně působí zcela v pořádku, alespoň pokud nejste anarchokapitalisté: třeba pro všechny volný vstup do parků a do knihoven nebo infocentra s mapkami zdarma pro turisty. O školném nebo podpoře umění vedly pravice a levice několikrát spory, ale argument, že takhle přisypáváme do kapes boháčům, v nich zazníval méně než v debatě o obědech. Jen něco málo opravdu trkne jako nespravedlnost, a ještě ne každého: třeba příspěvek na elektromobily.
Čím se od sebe tyhle různé způsoby obohacování bohatých liší?
Morálně nejproblematičtější je přerozdělování směrem k bohatým právě tam, kde chudí na žádné výhody nedosáhnou, třebaže je papírově nikdo nediskriminuje. Nejlevnější čtyřmístný elektromobil stojí přes šest set tisíc, a pokud ho nemůžete dobíjet v práci, oceníte stání s přívodem elektřiny. To filtruje nejen ty nejchudší, ale i velkou část středních vrstev. Zastánce dotací by mohl argumentovat, že z čistějšího vzduchu budou mít prospěch všichni, ale v zemi vyrábějící tolik elektřiny z uhlí tenhle argument padá.
Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu
SPORTEM K BYZNYSU
Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem
BYZNYS JE HRA
„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu
Jak je to se statky, ze kterých mají prospěch chudí i bohatí? Můžeme je posuzovat podle dvou klíčů.
Za prvé: jak administrativně náročné je vybírat příspěvky jen od těch, kteří si je mohou dovolit? Podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové by bezplatné obědy skutečně jen pro ty potřebné stály 1,1 miliardy korun ročně a na dalších 500 milionů (třetinu celkových nákladů) by přišli úředníci zjišťující, kdo je a kdo není potřebný. Plošná varianta by stát vyšla třiapůlkrát dráž, na 5,4 miliardy. Pro společnost by to ale znamenalo patrně jen (pravice si dá „jen“ do uvozovek) přerozdělení stávajících nákladů na obědy – a úsporu peněz na úředníky.
Za druhé: jak důstojné by takové odstupňování plateb za veřejné služby bylo? Ať už směrem k chudým, kterým by nezbylo než několikrát denně prokazovat, že jsou socky, což je hlavně ve školním kolektivu bezva, nebo směrem k movitějším, o kterých by při opravdu důkladném odstupňování každá uvaděčka v kině věděla, že mají na občance přelepku „bere přes milion, plná sazba“.
Systém „všichni zadarmo“ bývá zkrátka často nejpraktičtější, nejlevnější a nejinkluzivnější v tom smyslu, že nikoho nekastuje. Na jednu stranu to tak není vždycky a je dobrý nápad hledat skryté nespravedlnosti. Na druhou stranu jsem taky rád, že jsme si veřejné parky a knihovny vybudovali už v 19. století a nemusíme se hádat aspoň o tom, jestli má na bezplatné čichání ke květinovým záhonům a čtení půjčené Babičky právo jen invalida třetího stupně, nebo i příslušník střední třídy.
Navštivte svět soudobého umění
Letní výtvarný salon KodlContemporary představuje přední osobnosti současné umělecké scény na výstavě v Galerii KODL.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
11. 1. 2019 15:30, chk
Základní chyba Kašpárkovy úvahy je už v samotném začátku. Je to totiž celé opačně. Ty veřejné statky, které (K)kašpárek jmenuje, platí právě hlavně ti bohatí a chudí je využívají víceméně zdarma.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
4. 2. 2019 11:12, Omasta. To je tedy nelogické
Že vlastně chudí přispívají na napájecí stanice pro elektromobily a pořizovací cenu elektromobilu.
Mají to udělat tak, že dají daň k ceně normálních automobilů nebo zvýší silniční daň či spotřební daň z paliva a z toho budou platit dotace pro elektromobily.
U obědů vlastně bezdětní a s odrostlými dětmi dotují jídlo. Takže je spávné, když obědy zdarma budou jako přídavný benefit k sociálním dávkám.
Uvědomte si, že bohatí jsou progresivně zdaňovaní i když by byla rovná daň, protože dostanou důchod neodpovídající zaplaceným odvodům. I lékařskou péči dostanou stejnou, i když platí víc.
V diskuzi je celkem (25 komentářů) příspěvků.