Život není fér. A tak je úplně normální, že rodiče mají jedno dítě radši než druhé. Někde dostává přednost prvorozený, jinde naopak benjamínek, někde ten, komu příroda nadělila víc, jinde zase ten pomalejší nebo slabší. Tohle rodinné nastavení může být nejen věc emocí, ale může mít i důsledky hmotné. Jedno dítě dostane peníze do startu podnikání, druhé ostrouhá, jednomu dítěti rodiče pomůžou s pořízením bydlení, druhý se kodrcá po podnájmech. A zase někdy se podporuje ten aktivnější, ten, který jde do života dravěji, jindy ten, který vypadá, že sám si neporadí. A někdy prostě třeba ten hezčí, blonďatější, jednou andílek, jindy rošťák.
To ale všichni znáte. Xkrát jste to viděli na vlastní oči, nebo jste to dokonce poznali i na vlastní kůži, takže asi taky víte, že ten, který se nevyhřívá na výsluní rodičovské přízně, mívá pocit křivdy. Citové. I majetkové. Pravděpodobně ale nevíte, že se takto postižený může po smrti rodičů ozvat, že by rád z té křivdy a nerovnosti něco odmazal, že tentokrát by – z dědictví – měl víc dostat on. A to tak, že by se oblíbenějšímu sourozenci o dary, které dostával, snížil dědický podíl.
Základní pravidlo dědictví říká, že pokud se dědí podle zákona, tedy nikoli na základě poslední vůle, dědické smlouvy a podobně, sourozenci dostávají stejný takzvaný povinný díl. Jednoduchý příklad: zemřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly. Dvě. A dva miliony po ní zůstaly. A protože nezanechala žádnou závěť, každá sirota dostane po milionu. Kdyby závěť zanechala, mohla by v ní jedné sirotě ubrat, o celý podíl by ale přesto nepřišla. Zletilý potomek musí dostat aspoň čtvrtinu svého zákonného podílu, v tomto případě tedy čtvrt milionu, nezletilý aspoň tři čtvrtiny, tedy tři čtvrti milionu. Z určitých důvodů může také zůstavitel potenciálního dědice z dědění vyloučit, vydědit. Ale o základních pravidlech dědictví jsme už psali v našem seriálu:
Kdo dědí ze zákona? Kdo jedině na základě závěti nebo dědické smlouvy? Co když je dědictví zadlužené? Jak dědictví odmítnout?
Jak pořídit závěť, aby byla platná? Na kolik přijde? Co všechno umožňuje? Jaké smíte dědicům klást podmínky?
Svoboda při dělení majetku má své meze. Jak velká část dědictví musí připadnout dětem? Je nutné, aby dostaly stejně? Můžete je vydědit?
Nechcete, aby se váš majetek dělil podle zákonné posloupnosti nebo podle závěti. Sepište dědickou smlouvu, obojí přebije.
Když dostanete něco odkazem, nemusíte se bát, že na vás připadnou i dluhy, vyhnete se i dědickému řízení. Limity ale odkaz má.
Co je po smrti? Průvodce pro drahé pozůstalé.
Teď nás zajímá případ opomíjeného potomka a započtení darů nebo finanční pomoci na povinný díl dědictví potomka upřednostňovaného. Výslovně přitom musíme upozornit, že toto narovnání se může dít jen z dědictví, tedy, že jeden potomek dostane míň o to, co dostal dřív. To, co už bylo darováno, se v žádném případě nevrací, nedělí, nepředává. Pokud dědictví není, není z čeho brát. Pokud je dědictví malé, započítávají se dary jen částečně.
Co tedy při rozpočítávání dědictví lze přičíst k povinnému dílu?
Dobré pojištění může být k nezaplacení. Rádi vám pomůžeme vybrat.
V první řadě si podtrhněme slovo hodnotné. Občanský zákoník, který se dědictvím zabývá, navíc doslova říká: „Při započtení se však nepřihlíží k obvyklým darováním.“ Takže dárky pod stromečkem a narozeninové dárky prosím ne. V druhé řadě si podtrhněme časové určení za poslední tři roky, myšleno tedy tři roky před smrtí zůstavitele, toho, po kom dědictví pochází. Sám zůstavitel, v našem případě tedy rodič, může za svého života vyslovit vůli, aby se započetly i dary starší: Jiřinka dostala ve dvacíti garsonku, tak ať Jirka dostane o to víc z toho, co vám nechám na knížce. V praxi jsou ale jaksi častější případy, kdy se narovnání dožaduje ten, který má pocit, že mu bylo něco upřeno.
Jedna věc jsou tedy významné dary, druhá pak poskytování finanční a jiné podpory na vedení nebo založení domácnosti, rodiny, výkon povolání nebo zahájení podnikání a úhradu dluhů. Takové dary a pomoc se zohledňují i za delší dobu než tři roky před smrtí zůstavitele. I tady platí, že rodič-zůstavitel může za života vyjádřit vůli, aby to bylo jinak.
Takže si to můžeme shrnout – dědický podíl lze snížit o hodnotu všech významných darů za poslední tři roky před smrtí zůstavitele, leda by ten sám určil, že se mají počítat dary za delší dobu, a dále o finanční pomoc na založení domácnosti nebo start povolání a podnikání a splácení dluhů, a to za libovolně dlouhou dobu, leda by zůstavitel sám určil, že se má počítat pomoc jen za poslední tři roky před jeho smrtí.
Vraťme se teď k nebožce matce a dvěma sirotám. Matka dvěma dospělým dětem zanechala majetek v hodnotě dvou milionů korun. Ovšem za svého života už jednomu z dětí přispěla na rozjezd živnosti, dala mu tehdy půl milionu korun. Můžeme proto počítat, jako by dědictví bylo 2 500 000 korun a na každé z dětí by připadlo 1 250 000 korun. Od této částky se obdarovanému dítěti odečte rodičem poskytnutý finanční dar půl milionu korun, takže získá z dědictví 750 000 Kč. Neobdarované dítě získá zbytek z dědictví, tedy 1 250 000 Kč. Kdyby rodič zanechal jenom majetek v hodnotě půl milionu korun, připadl by kvůli zápočtu celý dřív neobdarovanému potomkovi.
Pokud místo dětí dědí jejich děti, tedy vnoučata zůstavitele, pak platí, že potomkovi, který vystupuje při dědění místo svého předka, se na povinný díl započtou i dary nebo pomoc, které od zůstavitele dostávali jeho rodiče.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
