Nekompromisní zvuk budíku ohlašuje 6:30. Je čas vstávat. Hlava rodiny usedá s šálkem ranní kávy u domácího počítače a zadává vstupní kódy ke svému účtu. „Nezapoměň zaplatit školné za druhé pololetí. Pan ředitel říkal, že máme už 10 dní zpoždění. Jinak mě vyloučí ze školy a bude mě muset učit máma,“ připomnělo otci desetileté dítko.
„Mýtné za použití chodníku před protějším domem a půlroční paušál za chodníky v centru jsi už zaplatil?“ ozvala se manželka. Pan Čech nastartoval příslušné webové stránky a rodinná kasa byla rázem chudší o pár stovek korun. Pak vyrazil autem do práce.
V 7:32 při průjezdu kolem elektronického silničního stojanu ukrojil vyslaný signál z jeho čipové karty jako obvykle taxu za použití komunikace. Za denní vjezd do centra zaplatil sto korun. Za použití příjezdových komunikací to byla podobná částka. Záleželo na tom, kudy ten den jel.
V hustém provozu se muž podíval na hodinky: „Měl bych zrychlit, jinak to do práce nestihnu včas.“
Závod s časem přerušilo nekompromisní gesto strážníka. „Pane řidiči, víte, jakého přestupku jste se dopustil?“ otázal se strážce silničního pořádku.
Řidič zčervenal jako stopka na semaforu, na kterou před chvíli projel. „Tolik?“ vytřeštil v zápětí oči na vyměřenou pokutu.
„To víte, s růstem neukázněných řidičů služby soukromé silniční policie opět podražily,“ vysvětlil cifru silniční strážník.
V 8:20 usedl pan Čech konečně do kancelářského křesla, zapnul počítač a začal jako obvykle pročítat nejprve došlou emailovou poštu. Úderem poledne zaklepal na jeho dveře kolega. „Kam dnes vyrazíme na oběd?“ ozval se hladový hlas. Obsluha nedaleké restaurace byla svižná, jídlo a pití skvělé. „Celkem 55 korun. Budete platit dohromady, nebo každý zvlášť?“ otázal se uctivě vrchní a naznačoval dalším dvěma zájemcům o oběd, že se právě uvolňují místa. Zrušení daní restauracím prospělo.
Po návratu do kanceláře si pan Čech vyzvednul výplatní pásku. Jeho plat patřil k průměrným, na kontě mu tento měsíc přibylo celkem 31 700 Kč. Když se zrušily daně zaměstnavatel mu mzdu zvýšil o částku, kterou dříve za něj odváděl státu na sociálním a zdravotním pojištění.
V 16:25 nasedl do svého automobilu, zaplatil předepsanou taxu za parkovné a vyrazil.
Pár stovek metrů od bydliště zastavil u oblíbené benzinové pumpy. Natural: 16,90 Kč. Nafta: 17,50 Kč. Dočerpal plnou nádrž, prohodil pár slov s obsluhou a vydal se k domovu.
Sotva opět nastartoval vůz, ozval se telefon. „Představ si, dnes byl u nás v práci pojišťovák a nabízel super výhodnou pojistku. Když onemocníš, pojišťovna všechno zaplatí a navíc dostaneš i náhradu ušlého příjmu. A je to jen o pár stovek dražší, než platíme teď. Co myslíš, mám mu říct, aby přišel k nám domů?“ sondovala manželka.
V 17:15 otevřel pan Čech poštovní schránku u dveří domu. Vykoukl na něj nejmíň tucet letáků s nejrůznějšími komerčními nabídkami: Nejlepší zdravotní pojištění jedině s námi. Super program pro spoření na stáří. Nadstadartní lékařský servis za výhodné pojistné...
Zahodil letáky do koše vedle schránek. Novou zdravotní pojistku pro celou rodinu už uzavřel. Každý rok má spoluúčast deset tisíc korun, zbytek výdajů hradí pojišťovna. Levné to rozhodně není, každý měsíc ho pojištění celé rodiny přijde na pětinu platu, ale na další procházení nabídek už neměl náladu.
Na důchod si každý měsíc spoří deset procent z platu. Doufá, že mu to v budoucnu bude stačit.
„Byl jsi odpoledne s klukama na dětském hřišti?“ otázal se muž syna, když zabouchl dveře od bytu. „Jo, ale měl jsem jen pár drobných, stačilo to jen na půlhodinovou vstupenku,“ odvětil chlapec.
Večer se rodina vydala na nákupy. S přejezdem na dálnici projeli mýtnou bránou a z čipové karty ubylo opět pár desítek korun. Parkování v obchodním středisku bylo zadarmo.
Zamířili do knihkupectví a procházející hostesky jim nabízely nejrůznější letáky. „Podívejte, v Národním divadle je premiéra,“ ukazovala jeden z letáků paní Čechová. „Copak kradu, koukni na cenu,“ rozhořčil se muž, „premiérová vstupenka jen tři tisíce korun?! Inu, tržní cena.“
„A jak jsi dopadla dnes u lékaře?“ zeptal se Čech manželky, když vstoupili do místní restaurace na večeři. „Ještě že jsi mi to připomněl, musíme do lékárny. Mám brát další léky. U lékaře jsem zaplatila za prohlídku 850 korun,“ hlásila žena. V lékárně zaplatili 500 korun a vyrazili zpět domů. Na dálnici ubyly z čipové karty pana Čecha další peníze za mýtné.
Doma otevřeli láhev archivního vína a poslali syna spát.
Ráno v 6:30 opět zazvonil budík...
Zítra: Jak by mohl vypadat sociální systém, zdravotnictví či školství ve světě bez daní.
Jak si představujete život bez daní vy? Podělte se o názor.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 6. 2008 19:06, minoltak
Proč by lidé měli platit za chodníky ve středu města? Myslíte, že restauratéři, obchodníci, svědomití majitelé domů, kteří dbají na pohodlí svých nájemníků by se nesložili na chodníky?
Taky nechápu proč by lékař a léky stály 850 + 500, když pán platí takovou drahou pojistku? Copak pojišťovna která chce uspět v konkurenčním boji by neplatila vyšetření a část ceny léků?
V podstatě ani není možné, aby se lidi měli hůř, kromě těch kteří do systému už dnes nepřispívají, jen z něj čerpají. Dokonce věřím i v to, že by se rodiny a komunity postaraly o potřebné, těžko bych ale poslal peníze někomu, kdo se jen fláká pak mě ještě okrade.
Článek bych chtěl přsto pochválil, neboť rozpoutal slušnou diskuzi.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
4. 6. 2008 8:50, Michal Kára
Pric myslite, ze by byly silnice bez der? Projet po ni proste musite ;-)
Ad dalnice: Je otazka, jestli by se bez organizace na urovni statu (uzemni planovani) vubec podarilo sehnat pozemky v rozumne trase. (Asi ano, ale byl by to problem.)
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (18 komentářů) příspěvků.