Právnická osoba označuje právní subjekty s danými vlastnostmi a identifikačními znaky, které jsou způsobilé mít určitá práva a povinnosti. Právnickou osobu často zastupují statutární orgány, tedy pověřené osoby. K jejímu založení je potřeba zakladatelská listina. Právnická osoba vzniká v den, kdy je zapsána do obchodního rejstříku.
Typy právnických osob jsou:
Právnická osoba musí mít název, sídlo, předmět činnosti a zákonnou formu vzniku. Nový občanský zákoník definuje celkem tři typy právnických osob: korporace, fundace a ústavy. Právnickými osobami jsou například obchodní společnosti, družstva, společenství vlastníků jednotek, spolky, veřejnoprávní právnické osoby a další.
Oproti fyzické osobě má právnická osoba jistá specifika. Neručí celým svým majetkem jako fyzická osoba, může být převedena na jinou osobu, oproti tomu ale není možné tento typ podnikání přerušit. K založení právnické osoby jsou potřeba vyšší náklady a také jsou zde celkové vyšší náklady na provoz.
Při výběru, zda založit právnickou či fyzickou osobu je nutné zvážit tato kritéria: obor činnosti, ve které chce daný subjekt podnikat, kam se chce se svým podnikáním posunout a jaká je jeho vize budoucnosti a také počet společníků dané společnosti.
Zaniknout může právnická osoba výmazem z veřejného rejstříku. Pokud nemá povinnost zápisu do tohoto rejstříku, zaniká likvidací (tzn. vypořádáním majetku a vyrovnáním dluhů).
Články | Petr Vykoukal | 8. 8. 2001
Letošní léto na pražské burze, alespoň z pohledu dividend vypadá hezky. Čtyři ze sedmi podniků obchodovaných ve v segmentu SPAD vyplácejí dividendy. A hlavně, protože u většiny z nich nejde o moc peněz, určitě vás potěší zjištění, že pro jejich obdržení nemusíte udělat téměř nic.
Články | Tomáš Skřivánek | 29. 3. 2001
Mezi hlavní výhody zahraničních fondů patří výhodnější daňové prostředí, nižší náklady na správu a lepší informační zázemí. Proto do nich také investuje stále více českých občanů. Neoficiální odhady hovoří o deseti miliardách jen za minulý rok.
Články | Tomáš Janča | 20. 2. 2001
Při prvním pohledu na Index ekonomické svobody je jasné, že se Česká republika nenachází a v devadesátých letech nikdy nenacházela ve stadiu spálené země, jak nám tvrdil jeden lidový exprognostik. Druhý a mnohem pozornější pohled nám však prozrazuje, že od roku 1995 naše ekonomika více či méně přešlapuje stále na jednom místě, což je tvrzení, které by zase mohlo namíchnout jiného exprognostika.