Plány a sny si necháváme na důchod. Až na to bude čas. Zároveň ale stáří v myšlenkách spojujeme s finanční nejistotou, nemocemi a nesoběstačností. Máme strach. Člověk by měl najít odvahu a rozmyslet si, co může udělat, aby se na sny dostalo a aby jednou co nejmíň zatížil své blízké.
Mezi dvěma chleby
Už si zvykáme na stáří spořit a investovat, jenže nejde jen o to mít našetřeno. Když se podíváme na míru krytí těch nejzávažnějších životních rizik, máme se ještě co učit. Češi platí dvakrát víc za pojištění svého majetku než za životní pojištění, které chrání je i jejich blízké před nečekanými životními zvraty. V západní Evropě naopak vede potřeba mít kvalitní rizikové životní pojištění zahrnující nejen pojištění pro případ smrti, ale taky celou škálu vážných zdravotních rizik.
Vyplatí se myslet především na ta největší, jako jsou invalidita a závažné nemoci, ale i nesoběstačnost. U invalidity lidé vědí, proti čemu se pojišťují. Nabídka pojišťoven přesně kopíruje definice tří stupňů invalidity dané státem. U pojištění dlouhodobé péče v případě nesoběstačnosti nic takového dlouho neexistovalo, a tak si na něj lidé zatím nezvykli. Česká populace přitom rychle stárne a bude stárnout dál – ročníky 70. a 80. let jsou velmi silné, navíc se prodlužuje průměrná délka života.
Lidé středního věku se dostávají do situace, kdy jejich péči vyžadují zároveň jak děti, tak i staří rodiče. Mluví se o sendvičové generaci, což je sice vtipný příměr, nevystihuje ale podstatu věci. Může to být spíš jako dostat se mezi mlýnské kameny než mezi dva chleby. A pro děti lidí ze silných ročníků to může dostat teprve tíživý rozměr. Dnes se ještě můžeme bavit o tom, že s péčí nějak pomůže stát, ale o generaci dnešních čtyřicátníků a padesátníků se stát ve stáří nemusí zvládnout postarat ani tak jako teď. Péči jich zkrátka bude potřebovat moc.
Našetříte?
Dnes žádá stát o příspěvek na péči při nesoběstačnosti asi 400 tisíc lidí. Za 25 let jich podle výpočtů bude víc než dvojnásobek. Od narození do 80 let života se tak nesoběstačnost může dotknout až každého čtvrtého člověka. U vyšších stupňů nesoběstačnosti jde o potřebu celodenní péče. Buď ji musí zajistit někdo z rodiny, nebo je potřeba mít peníze. Zaplatit pečovatelské služby či pobyt ve zvláštním zařízení stojí desítky tisíc měsíčně. To jsou peníze, které nemůže každý našetřit, a proto vznikají pojištění pro případ, že se člověk do takové situace dostane. Aby mohl sobě i blízkým dopřát v případě nutnosti péči, kterou si zaslouží. Naše pojišťovna je v Česku jejich průkopníkem.
Ztráta soběstačnosti není nic příjemného, ale důstojný a spokojený život tím pro připravené rozhodně končit nemusí. Důležité je nepodcenit pravděpodobnost, že se to může týkat i nás.
Dobrá zpráva je, že podle průzkumů, které jsme si nechali provést, jsme v Česku připraveni starat se o své blízké v případě potřeby víc, než bývá zvykem v západní Evropě. Polovina oslovených se nechala slyšet, že se – pokud bude potřeba – budou o nesoběstačné rodiče starat pravidelně, a další pětina je odhodlána pomáhat aspoň občas.
Jen člověk bývá radši, když si nemusí říkat.
Sdílejte článek, než ho smažem