NSS k prodloužení prekluzivní lhůty při změně ztráty na daňovou povinnost
Pro zajímavost vám přinášíme rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) k problematice prekluzivních lhůt pro stanovení daně (blíže ZDE).
Sporná otázka se týkala speciální (delší) lhůty pro stanovení daně podle § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů (ZDP) – konkrétně zda zůstává tato lhůta zachována, i když je daňová ztráta později zrušena dodatečným daňovým přiznáním, nebo se v takovém případě použije obecná (kratší) lhůta podle § 148 odst. 1 daňového řádu (DŘ).
NSS ve svém rozsudku jednoznačně potvrdil názor správce daně, resp. krajského soudu, že podání dodatečného daňového přiznání, v jehož důsledku bude zrušena daňová ztráta, nemění nic na tom, že se i nadále uplatní speciální lhůta pro stanovení daně podle § 38r odst. 2 ZDP.
Dle NSS nelze přijmout argumentaci zdůrazňující faktický výsledný stav – tj. to, že ztráta, která původně vznikla, byla později zrušena. Výsledný stav dle NSS není pro uplatnění delší prekluzivní lhůty rozhodný. Podstatná je naopak jen výchozí situace, tj. to, že ztráta vznikla a že bylo možné ji uplatnit kdykoli během pěti následujících let.
NSS rovněž dodal, že ustanovení § 38r odst. 2 ZDP bylo v roce 2017 formulačně zpřesněno právě za účelem vyjasnění případů, kdy byla daňová ztráta později zrušena. Nová formulace dle jeho názoru neznamená, že dříve zákon říkal něco zcela odlišného: zákon říká od začátku totéž, jen nyní je to lépe vyjádřeno.
V případě dotazů kontaktujte autory článku nebo EY daňový tým, se kterým spolupracujete.
Autoři:
| Zdroj: | EY |
