Cost+ cenový model a otázka přímé souvislosti

Tentokrát vám v krátkosti přinášíme zajímavý čerstvý rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) týkající se problematiky aplikace ustanovení §24 odst. 2 písm. zc) zákona o daních z příjmů (ZDP) ve znění platném do roku 2014.^[1]

Konkrétně se jednalo o situaci společnosti, jejíž cenový model byl založen na principu veškerých přímých a nepřímých provozních nákladů vynaložených v daném zdaňovacím období navýšených o marži 5 %. Tyto náklady byly pak mezi jednotlivé členy dané skupiny přerozděleny tak, aby výnosy společnosti za každé období byly vždy o 5 % vyšší než náklady. Společnost měla tedy za to, že u ní bezpochyby dochází k naplnění podmínek pro aplikaci ustanovení §24 odst. 2 písm. zc) ZDP - včetně přímé souvislosti nákladů a výnosů.

Nicméně NSS byl opačného názoru. Vybrané argumenty NSS:

• Dle NSS přímou souvislost nelze chápat pouze jako úměru mezi náklady a výnosy, jak ji vykládá společnost, tedy že pro použití zmíněného ustanovení postačuje, aby bylo zvýšení výnosů podmíněno úměrným zvýšením nákladů. Přímou souvislost je nutno chápat tak, že dané náklady měly možnost ovlivnit výši výnosů, a to nikoliv pouze tím že byly vynaloženy a následně zaúčtovány dalším členům skupiny, ale tak, že jejich vynaložení přispělo k dosažení výnosů jinak, než pouze jejich automatickým zvýšením.
• NSS v daném případě neshledal souvislost mezi vynaloženými náklady na reprezentaci, stravování či penále s výnosy za poskytované softwarové služby. V případě standardní softwarové společnosti by se dle NSS náklady obdobného charakteru (reprezentace, občerstvení…) těžko staly daňově účinnými náklady, právě z důvodu těžko prokazatelné přímé souvislosti mezi např. pohoštěním a následně uzavřenými obchody.
• Přímou souvislost dle NSS nelze v konkrétním případě odvozovat pouze od specifického modelu financování společnosti, která jednoduchým matematickým vzorcem automaticky navyšuje veškeré náklady o fixní sazbu a výslednou částku následně fakturuje ostatním členům skupiny. Takový postup zakládá pouze přímou úměru mezi náklady a výnosy, nikoliv však již souvislost pro použití § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP.
• Uplatnění popsaného fakturačního modelu by znamenalo prakticky neomezenou možnost použití § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP. 

I když je v současné době znění uvedeného ustanovení odlišné, je potenciálně možné závěry NSS analogicky aplikovat i na současné znění § 23 odst. 4 písm. e) ZDP. Toto ustanovení zjednodušeně umožňuje nezdanit výnosy do výše přímo souvisejících daňově neuznatelných nákladů.

V případě dotazů se prosím obraťte na daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

Autorky:

Lucie Říhová

Hana Cicvárková