Přijaté zálohy v cizí měně

Národní účetní rada publikovala novou Interpretaci I-47 zabývající se účtováním přijatých záloh v cizí měně, resp. souvisejícími kurzovými rozdíly (celé znění ZDE).

Tato Intepretace volně navazuje na Intepretaci I-43 Poskytnuté zálohy v cizí měně, o které jsme vás před více než rokem informovali (ZDE) a je v ní uplatněn koncepčně stejný přístup.

Zákon o účetnictví obecně ukládá účetním jednotkám povinnost vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny a v případě pohledávek a závazků, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu. Související kurzové riziko se v účetnictví zobrazuje účtováním kurzových rozdílů zpravidla do nákladů/výnosů.

Kurzové riziko ze své podstaty vzniká u těch cizoměnových aktiv a závazků, kdy vývoj měnového kurzu má vliv na výši budoucích peněžních toků. České účetní předpisy obecně taková cizoměnová aktiva a závazky nedefinují.

Podle uvedené Interpretace, pokud je pravděpodobné, že dojde k dodání aktiva, resp. poskytnutí služby, je související přijatá záloha samostatnou (dílčí) částí celkové prodejní ceny aktiva nebo služby sjednané v cizí měně, a proto:

a)       nepředstavuje závazek vyjádřený v cizí měně, který je předmětem kursového přepočtu podle zákona o účetnictví;

b)      účetní jednotka vykazuje zůstatek přijaté zálohy v peněžních jednotkách české měny v hodnotě stanovené kurzovým přepočtem k datu poskytnutí peněžních prostředků;

c)       přijatá záloha je v rozvaze vykazována v rámci časového rozlišení výnosů jako Výnosy příštích období;

d)      část prodejní ceny, která nebyla uhrazena přijetím zálohy před dodáním aktiva či poskytnutím služby, představuje další samostatnou (dílčí) část celkové prodejní ceny, o níž účetní jednotka účtuje (jako o pohledávce nebo úhradě) v době realizace prodejní transakce, přičemž nedochází souběžně k přepočtu částky přijaté zálohy. 

Naopak pokud je pravděpodobné, že dojde k vrácení přijaté zálohy, účtuje se o ní jako o závazku v cizí měně včetně souvisejících kurzových rozdílů.

U poplatníků, kteří mají povinnost vést účetnictví, se při zjištění základu daně z příjmů obecně vychází z účetního výsledku hospodaření, který byl stanoven v souladu s českými účetními předpisy. Intepretace Národní účetní rady nejsou na rozdíl od účetních právních předpisů právně závazné a v současné době není zřejmé, jak k tomuto výkladu účtování přistoupí finanční správa.

V případě dotazů kontaktujte autorku článku nebo váš EY klientským tým, se kterým spolupracujete.

Autorka:

Hana Cicvárková


Zdroj:    EY
Partners Financial Services