Vnitroskupinové služby a problematika hybridních nesouladů

Tentokrát přinášíme letmý postřeh týkající se problematiky hybridních nesouladů.

Představme si ne úplně atypickou situaci, kdy americká mateřská společnost vlastní českou dceřinou společnost, přičemž jedinou činností české společnosti je poskytování určitých služeb americké matce (typicky na bázi cenového ujednání cost+).

Jelikož je česká společnost z amerického pohledu typicky nahlížena daňově transparentně (disregarded), nabízí se otázka, jestli třeba nejde o situaci, kdy by se měla uplatnit úprava zvýšení základu daně dle § 23h odst. 1 zákona o daních z příjmů (tzv. double deduction) s potenciální argumentací, že externí náklady české společnosti se uplatňují i na úrovni americké matky (tj. vícenásobné snížení), avšak „nedochází k vícenásobnému zahrnutí odpovídajícího příjmu do základu daně“ americké společnosti.

Dle nám dostupných informací chápeme, že podobnou úvahou se trápili i v Nizozemí a čerstvě se údajně objevila interpretace nizozemského Ministerstva financí v tom smyslu, že by se nakonec výše popsaná limitace v takovéto situaci uplatnit neměla.

Je otázkou, jaký by byl v takové situaci pohled českého správce daně – zda by byl podobně vstřícný anebo nikoliv.   

V případě dotazů se prosím obraťte na autora článku nebo daňový tým EY, se kterým spolupracujete.

Autor:

Karel Hronek